PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes již jediní žijící z pohrobků chodovské legendy GOODFOUL vysílají do světa třetí studiovou nahrávku, která zůstává věrna melancholické větvi emorockové hudby lehce líznuté post-hardcoreovou znepokojující hutností i post-rockovou zvlněností. MOSSAMBIC stejně jako na poslední desce prokazují schopnost jít po silných melodiích a ždímat je na maximum a přece nesklouznout k laciným a klišovitým melodickým formám. V „Promise“ se oproti minulosti více prosazují široce roztažené klávesové plachty, které jsou při živé prezentaci zatlačeny do pozadí produkce, na nahrávce se však leckdy trochu nezdravě derou kupředu a obrušují zuby bustrovaným kytarám, stejně tak poněkud potlačují tlak a důraz některých míst.
Vrshakův vokál se ve skladbách vyskytuje s o něco nižší četností, než tomu bylo v minulosti, navíc jsem získal dojem, že se posouvá k umírněnější formě. Četnější jsou méně extrémní polohy, recitace, šeptání, pseudomelodické zpěvy nebo naléhavé deklamace. Jeho typické hysterické řvaní je odsunuto na vedlejší kolej. Osobně v tom nevidím problém, spíše naopak, docela dobře si dokážu i představit, že by mě od MOSSAMBIC bavily i čistě instrumentální skladby. Popřípadě příklon k textové složce, neboť od minula stále ještě nevymizela toporně česká příchuť anglických slov.
Jediná skladba, která mi přijde trochu podivná, je trojka „The Fall“, do které se MOSSAMBIC snažili propašovat arabské prvky, jež by měly zřejmě působit osvěžujícím, zajímavým dojmem. V mých uších však v koloritu tvorby chodováků působí trochu lacině. Nejsilnějším místem „Promise“ je závěrečný majestátně gradující opus „Sorrow“.
Další změnou je zvuk ze studia Davos, který má trošku jiný charakter, než tomu bylo v minulosti. Nelze říci, že je horší nebo lepší. Je zkrátka jiný a stejně jako u minulého alba „Only One“ mu nelze příliš vytknout.
MOSAMBIC natočili desku, která jde dál v započaté cestě. Nesnaží se o novátorské přístupy nebo zásadní zlomy. Jde za tím, v čem jsou její autoři dobří, a to jsou rozvláčné melancholické skladby s téměř scénickými dimenzemi a s velkým důrazem na emocionalitu.
Dospělé emorockové album od kapely, která nemá zapotřebí okolnímu světu nic dokazovat.
7 / 10
1. My World
2. Last Time
3. The Fall
4. Promise
5. Sorrow
Vydáno: 2010
Vydavatel: samovydání
Stopáž: 25:34
Produkce: MOSSAMBIC
Studio: Davos
kick ass jo, a vim že to sem nepatří, ale Nasty? je neuvěřitelně škoda
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.