Vyškovští DARK GAMBALLE se za dobu své více než desetileté existence transformovali z původně death metalového tělesa do v současnosti jen velice těžce uchopitelného a nesmírně originálního vyznění s dominantním vlivem rockové dravosti a moderní elektroniky. Předchozí, v mnoha ohledech přelomový počin “Robotory“ (2000) dostává v podobě “Merizo Nanen“ více než důstojného následovníka majícího ty nejlepší předpoklady katapultovat kapelu do české první rockové ligy(i když ta už delší dobu kvalitativně hnije) a vnést tak do domácích (tvrdě) rockových vod pořádnou dávku invence a kvality …

Zanechme ale frází a pojďme se trošku hlouběji ponořit do současné tvorby DARK GAMBALLE … Kapel snažících se o mixturu rockových, či metalových prvků s moderním zvukem elektronických aparátů a samplů jsou v dnešní době doslova mraky. Ovšem jak už to tak bývá, těch, co stojí za zmínku, je opravdu jako šafránu. Existuje několik vyvolených stylotvorců určujících směr a na druhé straně hromada ochotných (tu více, tu méně kvalitních) následovníků. Po několikerém velice pozorném poslechu “Merizo Nanen“ si troufám DARK GAMBALLE zařadit do první skupiny, ačkoliv jak gambalští sami přiznávají i v bookletu CD, nechali se rovněž velmi rádi inspirovat nejednou kapelou. Samotná deska se komplexně jen velice těžko hodnotí, každá píseň má svoji charakteristickou atmosféru a vyznění a v dobrém slova smyslu by se každá mohla stát hitem. Společnými znaky jsou těžkotonážní kytara a schopnost do detailu vychytat jednotlivé skladby, přičemž některé zvukové kudrlinky odhalíte až po mnohonásobném soustředěném poslechu. K základním nástrojům (bicí, basa, kytara) se postupně vrství různé samply, temné klávesové melodie či break beatové rytmy. Vítaným zpestřením je i nádherná pianová melodie (“Nohy jsou těžký“) anebo foukací harmonika (“Tatadada Tada Datada“). Svým celkovým vyzněním a stavbou skladeb tato deska otevírá před DARK GAMBALLE bránu směrem k většímu uznání a k získání přízně početnějšího publika, než tomu bylo doposud. Ano, směrem k mainstreamu má kapela našlápnuto slušně, každopádně však prostředky, kterými k tomu chce docílit jsou navýsost originální a posluchače řekněme tvrdších hudebních odnoží nikterak urážející. Myslím si, že s touto deskou musí být spokojena valná většina stylově otevřenějšího posluchačstva vyznávající “kovově“ znějící muziku.

Nad všemi nástroji však dominuje vynikající “10“-ův vokál. Schopnost, s jakou střídá hlasové polohy, zasluhuje jen slova uznání. I když se v některých momentech může stát, že vám připomene některého z “kolegů“ (například ve skladbě “Plochy ze dvou skel“ mi velmi nápadně připomíná Dana Bártu), brát to jako negativum by bylo vůči vokalistovi nanejvýš nefér. Tu a tam je pro dotvoření atmosféry té které skladby hlas prohnán i přes efektovou mašinku. Troufám si tvrdit, že v osobě “10“ se rýsuje jedna z nejzajímavějších a nejosobitějších pěveckých osobností české (nejen?) rockové scény.

Nezanedbatelným prvkem jsou rovněž i texty tvořené napsané v češtině a zčásti v “gambalštině“, což je jazyk vytvořen samotnou kapelou a jehož slovní zásobou já osobně nedisponuji. Z těch českých mám pocit, že DARK GAMBALLE vsadili na pocity a ponechávají vnímavějším posluchačům volnou ruku při interpretaci svých myšlenek (“Můry“ anebo “Zmetky“).

Po dvou letech tedy přicházejí DARK GAMBALLE s novou (pro ně nejspíš vzhledem k další budoucnosti přelomovou) na první poslech s “komerčněji“ znějící deskou, pod jejímž povrchem se však pro ochotné pozorně naslouchat skrývá nejedno pozitivní překvapení, s deskou od kapely, která i přes svou touhu vydávat se k neprobádaným hudebním končinám nezapomíná na své kořeny, s deskou, která i přes své nesporné ambice zaujmout širší posluchačstvo, nevyznívá nijak prvopolánovitě a dá se s čistým svědomím nazvat úpřímnou zpovědí jedné z nejosobitějších domácích kapel …