Po deseti letech existence dospěli konečně do stádia, ve kterém natočili a vydali debutní plnohodnotnou desku, a to včetně koncertního DVD. Stylově se kapela poměrně výrazně posunula. Od přímočarého metalického hardcore střihu SNAPCASE zde nyní nacházím mnoho žánrově otevřených pasáží, které jsou vylidněnější a emotivnější než jakákoliv předchozí tvorba kapely. Základy POSITIVE MIND jsou ale stále pevně vystavěny na řízném hardcoru, na který kapela v současnosti roubuje mnoho zajímavějších a pestřejších prvků.

Dá se říci, že POSITIVE MIND dospěli i po melodické stránce. Na albu najdete mnoho pasáží, které se zaryjí a přece se jen tak snadno neoposlouchají. Nejsilnějšími místy celé desky jsou klidnější skladby s výrazným instrumentálním podílem - „Holocaust Interlude“ a „Truth Hunters Engine“ s nádherným sametovým vokálem Emy Brabcové, které dobarvují album melancholickým barevným podtónem, v němž se POSITIVE MIND naučili velmi zdařile manévrovat.

Henryho hlas přechází mezi uřvanou polohou a naléhavým voláním. V míře malé se pak vyskytují melodické backing vokály, které mají za úkol doplnit a obohatit výraz hlavního zpěvu – nemyslím si však, že volba padla na vhodného zpěváka. Naopak více než povedené jsou zvukové domalovánky, které POSITIVE MIND do skladeb uložili. Perfektní je čtyřka „Coming-out Of The Truth“, z níž svým magickým hlasem promlouvá František Smolík coby gymnaziální profesor z filmu Vyšší Princip.

Škoda, že kvality CD nedosahuje živá prezentace, ke které mám u POSITIVE MIND mnohem vlažnější vztah, než k tomuto na tuzemské poměry velmi povedenému albu. S tím souvisí i to, že přiložené koncertní DVD jsem sledoval na několikrát, neboť se mu nikdy nepodařilo udržet moji pozornost po celou dobu, ačkoliv po řemeslné stránce nelze vytknout téměř nic. Zvuk, střih, kamera, to vše je oproti dalším domácím DIY projektům podobného formátu na nadprůměrné úrovni, jen mě prostě nebaví se na to dívat. Podobné je to i s další částí DVD, což jsou rozhovory s jednotlivými členy, kterým předchází filmová sekvence, kdy kapela vystupuje z limuzín značky Mercedes, na které se dychtivě vrhá dav asi pěti skalních fanynek, což působí poněkud úsměvně.

Za zmínku stojí i obal, který se sice skládá s dvou grafických celků, jenž nejsou vhodnou kombinací, ale oba celky sami za sebe rozhodně stojí za pozornost. Prvním světem jsou koncertní fotografie kapely od Radka Bártíka a druhým pak velkoprostorová barevná abstraktní plátna od profesora Václava Maliny, dlouholetého ředitele Galerie města Plzně.

Celkově lze říci, že personální změna na pozici kytaristy POSITIVE MIND více než prospěla. Kapela se vymanila z úzké žánrové klece, do které byla uvězněna od svého počátku a nasála mnoho dalších prvků, které debutovému albu prospěly. Její směřování k melancholičtějším a rozvlněnějším vodám se silným akcentem na zajímavou melodiku se jeví jako zajímavý směr a já osobně jsem zvědav na další kroky.