THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KEN MODE založili bratia Shane a Jesse Matthesonowci v ich rodnom Winnipegu a s výnimkou neustáleho striedania basgitaristov zostáva jadro kapely nezmenené. Názov si požičali z Rollinsových memoárov „Get In The Van“ („...Kill Everyone Now was the agenda. KEN mode all the time.“) a už tento fakt prezrádza, že to asi nebudú veľmi nežní chlapíci.
Po piatich vydaných albumoch (niektoré si možete stiahnuť tu) a veľkom množstve odohraných koncertov po boku spriaznených DAUGHTERS, GAZA, BURIED INSIDE či MASTODON si skupina vybudovala slušné renomé v zámorí, zatiaľ čo v našich končinách je stále pomerne neznámym pojmom. Čo by sa mohlo čoskoro zmeniť, pretože novinka „Venerable“ podčiarkuje jej skvelý status hrubou čiarou.
Výrazný štýlový posun sa nekoná, KEN MODE sa však snažia vypilovať do dokonalosti to, čím ohúrili na predošlých nahrávkach. Už od úvodného škrípania gitár v „Book Of Muscle“ sa vám na jazyk derú paralely so známymi kapelami, avšak po krátkom čase si uvedomíte, že KEN MODE sú v tom ich metalickom noise absolútne svojbytní.
Tvrdú a nekompromisnú produkciu nahrávky má na svedomí pracovne vyťažený Kurt Ballou z CONVERGE, ktorý odviedol opäť kusisko prvotriednej roboty: mierne „prebasovaný“, doomový zvuk na jednej strane a ako skvelý kontrast neustále ostré výpady piskľavých gitár na strane druhej. Pripočítajte si k tomu math-rockovú rytmiku, hardcoreovú agresivitu, poriadnu dávku bezútešnej atmosféry a máte približnú predstavu o tom, ako KEN mode v skutočnosti znejú. Implikujú v sebe hutnosť, za ktorú by sa nemuseli hanbiť ani UNSANE, gitarové melódie, ktoré miestami znejú, ako keby ste ich vystrihli z „Goat“ od THE JESUS LIZARD. A ich gitarová ekvilibristika v „stoner obale“ sa ponáša na to najlepšie od KEELHAUL. S tým rozdielom, že KEN MODE sú úplne chorobne vyšinutí.
Výsledný efekt je bližšie kapelám typu BOTCH, TODAY IS THE DAY alebo starým YOUNG WIDOWS. Fragmenty spomenutých spolkov pretavili KEN MODE do naozaj vyváženého celku, aj preto je „Venerable“ plný toho najkvalitnejšieho noise-rocku. Respektíve toho, čo z neho po znásilnení týmito pánmi zostalo.
KEN MODE prezentujú na novinke „Venerable“ svoju víziu noise rocku. Ufúľaný a podráždený metalický rámus v sebe síce nezaprie veľké vzory, každopádne toto trio ide už dávno vlastnou cestou.
7,5 / 10
Jesse Matthewson
- spev, gitara
Shane Matthewson
- bicie
Chad Tremblay
- spev, basgitara
1. Book Of Muscle
2. Obeying the Iron Will...
3. Batholith
4. The Irate Jumbuck
5. A Wicked Pike
6. Flight of the Echo Hawk
7. Never Was
8. The Ugliest Happy You've Ever Seen
9. Terrify The Animals
10. Mako Shark
Null (2022)
Loved (2018)
Success (2015)
Entrench (2013)
Venerable (2011)
Mennonite (2008)
Reprisal (2006)
Mongrel (2003)
Mongrel Tour (EP) (2002)
Internet (EP) (2000)
Awaken (2000)
Bran Neck & The Oral Goat (1999)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Profound Lore Records
Stopáž: 42:39
Produkce: Kurt Ballou (CONVERGE)
Studio: Godcity studio
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.