OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnešní kotouče jsou poněkud žánrově monotematické. Grind, grind, grind a sem tam trochu toho death metalu z domácí kuchyně. Na počátku si připomeneme stále ještě aktuální album pražských deathgrinderů POPPY SEED GRINDER, následovat bude ztřeštěná zábavná alternativa z Brna zvaná SPINELESS FUCKERS, nový digipack a změny v sestavě hlásí ostravská úderka RUBUFASO MUKUFO. Taky se podíváme, jak ji to bez druhé kytary a s dvěma vokalisty jde od ruky a nakonec tu máme grindovku, jejíž název se nám nevešel ani do titulního nadpisu: MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY...
POPPY SEED GRINDER - Humanopohobia
Pokud bychom českou deathmetalovou scénu hokejově rozdělili na extraligu, do které řadím kapely typu GODLESS TRUTH nebo IMPERIAL FOETICIDE, POPPY SEED GRINDER lze začlenit do čela prvoligové soutěže. „Humanopohobia“ je napěchovaná intenzivní říznou deathmetalovou drtí, kořeněná grindcorovým chuťovým ocasem a vyšperkovaná velmi ucházejícím čitelným zvukem, který ponechává skladbám přehlednost i v těch nejbrutálnějších náletech. Členitým skladbám plným naspeedovaných kytar, rytmů a stopek dominuje excelentní vokál, který se řadí na první příčky domácích extrémních hrdel. Od minulé fošny „Oppressed Reality“ se výrazně zlepšil zvuk, instrumentální i aranžérské schopnosti kytaristů, stále však jde o tvorbu znatelně zatíženou konvenčností žánru, která nepřináší nic nového. „Humanopohobia“ je učesanější a techničtější a díky tomu, že se stále tlačí na pilu se stejnou vervou, je deska jako celek energetickou bombou. Díky své monotónnosti nedostatku dynamiky a silných nápadů má celý materiál však místy tendenci splývat v jednu homogenní deathmetalovou hmotu plnou rutinérského smrtícího kovu.
(6.5 / 10)
http://bandzone.cz/poppyseedgrinder
SPINELESS FUCKERS - It Is Just A Real One
Jedna z nejalternativnějších tuzemských grindovek se v roce 2010 vytasila s druhým albem, které rozhodně stojí za povšimnutí. Už jen proto, že extrémní grindcore a dominantní violončelo, popřípadě trubku jen tak někdo u nás zatím nezkombinoval. Ale nejen tím jsou SPINELESS FUCKERS zajímaví. Ani kytary a vokály nezaostávají a nepřipustí, aby se člověk byť jen chvilku nudil a ačkoliv se nehlásím ke konzumentům zábavných hopsavých grindovek, „It Is Just A Real One“ je materiálem, kterým uši propláchnu vždy rád. Už jen pro jeho barevnost, kdy motiv střídá motiv, Kuře (vokály) střídá hlasové polohy jako na běžícím páse a po celou dobu na vás útočí armáda vtípků. Necelých pětatřicet minut je plocha, do které brněnské komando, personálně propojené s další stylově spřízněnou jistotou MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY, procpalo jedenaadvacet skladeb, jejichž cíl je jediný - pobavit. A to se daří. „It Is Just A Real One“ je svěžím grindovým vichrem ze stáje Grodhaisn Productions, který do značné míry smetl mnoho podobných kapel, které tu ve funny grindové škatuli byly před ním.
(7 / 10)
http://bandzone.cz/spinelessfuckers
RUBUFASO MUKUFO - ReMoLAB
Po vydání dvou splitek je tu od ostravských zaklínačů konečně plnohodnotné album, navíc v krásném digipacku. No plnohodnotné. Stopáž celého materiálu lehce překračuje dvacet minut, ale zaplaťnábůh za to. „ReMoLAB“ je v tomto časovém intervalu po okraj naplněné přímočarým grindem koketujícícm s hardcore a punkem. Oproti splitkům je znát určité zmírnění, zvukové balení nemá takovou čistotu jako níže recenzovaní MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY a je znatelná nouze o silné nápady. Prim hrají dva vokalisté, následuje riffová kytara a trochu vzadu jsou bicí, které svmu grindovému řemeslu rozumí výtečně, nicméně chybí jakákoliv zajímavost, jakákoliv přidaná hodnota.
(4 / 10)
MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Devolution
Moravský VIP grindový tyjátr je tu po pěti letech s novou fošnou a je znát, že kapele oproti době minulé trochu docházejí síly. Jedna polovina třicetiminutového materiálu je složena ze skladeb nových a druhá je tvořena intrem, jehož hlavní motiv pochází z filmu Requiem For Dream, coverem od drtičů COCK AND BALL TORTURE a skladbami dávno minulými a nově nahranými. Přiznám se, že po pěti letech jsem čekal trochu více. Žehlit se to MINCING FURY snaží velmi povedeným zvukem ze studia Davos a plejádou typických grindových vyplňovaček z domácí kinematografie, popřípadě různě z internetu. Ačkoliv se najdou žánrové přesahy, ať už k punku nebo death metalu, žánrovou variabilitou a hudební zábavou tento materiál zůstává o celou koňskou délku za SPINELESS FUCKERS.
(5 / 10)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.