OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Musím přiznat, že v dosti obsáhlé diskografii japonských BORIS se už začínám pomalu ztrácet. Kapela nás oblažuje svými výlisky několikrát do roka a není již pomalu v lidských silách vše dopodrobna mapovat, zvlášť když se každá z nahrávek na trh dostává vždy v několika odlišných verzích. Jen na tento rok mají BORIS prozatím naplánovány čtyři položky, přičemž prakticky společně s recenzovaným albem, pojmenovaným jednoduše jako „nové“ (a určené pouze pro japonský trh) vychází ještě nahrávka „Klatter“ a v květnu pak další dvě alba – „Attention Please“ a druhý díl úspěšného „Heavy Rocks“.
Při takové nadprodukci je s podivem, jak vysokou úroveň si tokijské trio uchovává. Platí to i pro „New Album“. Sice jej není možno zařadit do stejné váhové kategorie jako například kultovní, průlomové desky „Amplifier Worship“ či „Heavy Rocks“, ale můžeme jej definovat jako album standardně dobré úrovně. Navíc Japonci přicházejí se zcela novou tváří, kdy velké slovo dostávají hrátky s elektronikou, a to nikoliv ve formě pouhého podkladu, nýbrž jako regulérní stylový doplněk.
Úvod (na LP verzi) sice obstarává punkrocková (či emorocková?) „フレア“ („Flare“, chcete-li), která i díky exotické japonštině zní jako by byla vystřižena z nějakého anime snímku, ale v následujících skladbách převezme slovo elektronické až taneční dusání, které v kombinaci s punkovou razancí vytváří pocit u BORIS dosud nepoznaného, a sice vhodnost skladeb k jejich užití na jakékoliv party.
Celkový feeling alba je tedy velice pozitivní a energický a já osobně s touto tváří BORIS nemám ani ten nejmenší problém, i když nepopírám, že určitým skupinám jejich příznivců podobné směřování může vadit. Pro ty je tu ale téměř souběžně vycházející „Klatter“, další díl spolupráce s japonským hlukovým mágem MERZBOWem, kde si více užijí tradičnější „borisovské“ atmosféry, vazbení kytar, a tak podobně.
Trojice Takeshi, Wata a Atsuo na této nahrávce opět názorně demonstruje svou hudební otevřenost a je pouze na každém posluchači, jak s ní naloží. Žádný výrazný milník, ale příjemné album určitě ano.
BORIS tentokrát vsadili na výrazný energický rytmus a hrátky s elektronikou a šlape jim to celkem slušně.
7,5 / 10
Takeshi Ohtani
- basa, kytary, vokály
Atsuo Mizuno
- bicí, vokály
Wata
- kytary, vokály
1. フレア
2. 希望
3. Party Boy
4. Black Original
5. Pardon?
6. Spoon
7. ジャクソンヘッド
8. 黒っぽいギター
9. Tu, la, la
10. Looprider
NO (2020)
Attention Please (2011)
Heavy Rocks (2011)
New Album (2011)
Boris with Merzbow - Klatter (2011)
Boris with Michio Kurihara - Cloud Chamber (2008)
Smile (2008)
Boris with Michio Kurihara - Rainbow (2006)
Altar (with SUNN O))) ) (2006)
Vein (2006)
The Thing Which Solomon Overlooked 3 (2006)
The Thing Which Solomon Overlooked 2 (2006)
Boris with Merzbow - Sun Baked Snow Cave (2005)
Pink (2005)
Sound Track From Film ''Mabuta No Ura'' (2005)
Dronevil (2005)
The Thing Which Solomon Overlooked (2004)
Boris At Last - Feedbacker (2003)
Akuma No Uta (2003)
Boris with Merzbow - Megatone (2002)
Heavy Rocks (2002)
Flood (2000)
Amplifier Worship (1998)
Absolutego (1996)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Tearbridge (CD) / Daymare (LP)
Stopáž: 45:52
Produkce: Shinobu Narita
ťažko mi je to s niečim zrovnávať ale nepočúva sa to zle, len ma mierne mrzí duplicita piesní ktoré sa objavujú aj na Attention Please albume
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.