V rozhovoru jsem tuto sebranku už probral dost. Poláci z Opočna rozhodně stvořili velmi povedené a osobité dílo. Jejich hudba je deathmetalem vskutku neotřelého, ale velmi chytlavého ražení. Přidejte si do toho trochu blackovějších kytarových pasáží, atmosférické vsuvky, techničnost, sóla, velmi dobrou zvukovou kvalitu a lyrickou invenci a pochopíte, že The Devilish Whirl se rozhodně vymyká jakémukoli průměru. Je to hudba velmi temná a její přirozeně satanistická náplň v podání Bleyzabela a jeho hrdelních, krákavých a šeptaných a všelijak jinak proměnlivých vokálů vás naplní pocitem chladu a žáru zároveň. Nomad nenásledují žádný ze v současnosti zavedených směrů v deathmetalu. Rozhodně to není Amerika a její houpavé klepačky, střídané ukrutnou palbou. Nomad umějí být rychlí, ale neženou se za tím za každou cenu. Jejich síla je ve vytváření barvitých motivů spíše ve středních tempech. Do nálady celého alba vás přenese poněkud industriálně laděné intro, ale při úvodním riffu strnete a až do konce vás Nomad nepustí. Tedy chce to možná více poslechů, protože i přes přehlednost zvuku je musika Nomad přeci jenom složitější, než abyste ji prohlédli na první poslech. Ale o to víc se potom zaposloucháváte a objevujete nové věci. Nomad jsou symboličtí, temní a nechávají se zkoumat. Na albu váš upoutá v neposlední řadě i naprosto skvělý temný obal a skvěle zpracovaný booklet. Mistrovské dílo! Opravdu musím říct, že mne tohle dílko velmi překvapilo. Už předchozí tape album The Tail Of Substance bylo neobvyklé a hýřilo pestrostí deathmetalu velmi neobvyklou. Ale na The Devilish Whirl Nomad svůj předchozí počin jednoznačně překonali a postavili si laťku opět o notný kus výš... Nezbývá, než se jim poddat a čekat, s čím udeří příště.