OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Li Lykke Timotej Zachrisson je mladá švédská zpěvačka, která začíná útočit na přední místa hitparád prodejnosti v zemích na západ od našich hranic a na severu již okupuje samotnou špici. Jak už to tak ale obvykle chodí, v tuzemských médiích o ní není ani vidu ani slechu, přestože si na své konto může připsat spolupráci s RÖYKSOPP či Kanye Westem. Škoda, její tvorba si naši pozornost plně zaslouží, a to minimálně od této desky.
Zatímco předchozí, poměrně rozverně znějící nahrávku „Youth Novels“ vytvořila ještě nevyspělá dívka, „Wounded Rhymes“ je už nepochybně dílem ženy. A na muzice samotné je to dostatečně znát. Nahrávka nabrala vážnější charakter a působí i ucelenějším dojmem.
Pokud byste tápali nad tím, co že nám to vlastně LYKKE LI nabízí, pak vězte, že se jedná o příjemně znějící, nezávislý pop/rock, jakých není zas až tak mnoho. Nečekejme však žádné knikání, jak by se mohlo z předešlého zdát, Lykke to umí docela slušně rozjet. Disponuje výrazným, sytým hlasem, místy připomínajícím čtyřicetiletou vášnivou kuřačku a konzumentku alkoholu, z čehož vyplývá, že její skladby jsou vším jiným, jen ne unylým pidlikáním. Jsou výrazné jako ona sama. „Wounded Rhymes“ zní díky tomu podstatně rockověji, přímočařeji a temněji než předchozí řadovka.
Počínaje povedenými, retrem načichlými vypalovačkami „Youth Knows No Pain“ a „Rich Kids Blues“, přes křehčí skladby typu „Unrequited Love“ či „I Know Places“, je Lykke ve všech polohách aranžersky bohaté desky stále nesmírně uvěřitelná, ať už zpívá o neopětované lásce či o tom, že je prostitutka.
Nelze sice očekávat, že by se výrazněji prosadila v zemi Kabátů a Karla Gotta, ale jinde už to dokázala, a to plným právem. Její kolekce veskrze upřímných, na nic si nehrajících písní je zkrátka hodna pozornosti a určena všem, kdo mají rádi ženy v rockové muzice. Moc pěkná deska.
Velice příjemná deska mladé švédské zpěvačky.
8 / 10
Lykke Li
- zpěv
1. Youth Knows No Pain
2. I Follow Rivers
3. Love Out Of Lust
4. Unrequited Love
5. Get Some
6. Rich Kids Blues
7. Sadness Is A Blessing
8. I Know Places
9. Jerome
10. Silent My Song
Wounded Rhymes (2011)
Youth Novels (2008)
Vydáno: 2011
Vydavatel: LL Recordings
Stopáž: 41:02
Produkce: Björn Yttling
...dost možná nejen popový:o))))...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.