OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme tu další avizovanou „pecku“ od Sumerian Records a hned na začátek předesílám, že snaživé vydavatelství opět ťalo do živého. „The Discovery“ sice přímo neposouvá hranice hudby, ani nepřináší nic, co bychom dříve neslyšeli, ale přesto lze novinku od BORN OF OSIRIS považovat za nadprůměr a doporučit ji fanouškům deathcoru, nebo technického death metalu jako kvalitní zboží.
Hutný zvuk, rychlostní a rytmické zvraty, tvrdost materiálu a dvojice hromových vokálů řadí BORN OF OSIRIS do stejné váhové kategorie, jako jsou ALL SHALL PERISH, WHITECHAPEL, OCEANO, DESPISED ICON a další podobně „dojemné, melodické“ spolky, zabývající se kombinováním deathmetalové řezničiny a sekaných kytar. Naši mladíci z Illinois uvedeným diktátorům zdatně konkurují a daří se jim tak úspěšně zčeřit pomalu zahnívající deathcorové vody. Ve studiu se kapele povedlo zachytit nespoutanou živelnost, namíchat ve správném poměru všechny důležité žánrové ingredience a výsledný produkt nezní nudně ani triviálně a opakovanými poslechy je stále čeho se chytat.
Na albu není nijak extra progresivní nebo náročné preludování, ale na druhou stranu ani opakující se jednoduché a zapamatovatelné refrény. Počínaje úvodní peckou „Follow The Sign“ je prioritou tepající brutalita, provázená špetkou té matematiky s tím, že intenzivní masáž pouze občas decentně odlehčí optimistické klávesové motivy nebo polo elektronické introdukce/mezihry, které celku velmi prospívají a odlišují BORN OF OSIRIS od žánrových souputníků. Skladby většinou netrvají dlouho a málokdy se jejich délka přehoupne přes hranici čtyř minut, ale během každé se odehraje dostatek zvratů a divokých variací. „Singularity“, „Two Worlds Of Design“ nebo „Recreate“ jsou excelentní kousky. Ovšem abych jenom nechválil, tak se zdviženým obočím poukazuji na nepěkně překombinovanou závěrečnou „Behold“, která na desce snad ani nemusela být.
Každopádně je třeba ocenit pokrok, který BORN OF OSIRIS od minulého „A Higher Place“ učinili. V současnosti jsou na tom lépe skladatelsky, vylepšili produkci, na albu se zadařil nezvykle lahodný plastický zvuk a vzhledem k tomu, že aktuální „The Discovery“ je teprve druhý pořádný studiový zářez, tak posouvá kapelu v technicko-brutálního oblasti na překvapivě vysokou pozici.
BORN OF OSIRIS to hrnou celých padesát minut sympaticky pod tlakem a jejich intenzivní dávka propracovaného deathcoru nemá mnoho hluchých nebo slabších míst. „The Discovery“ je zkrátka solidně odvedená a nadprůměrná práce, kterou jako fanda moderního metalového rámusu vítám s otevřenou náručí, a tak bez váhání tasím vysoké hodnocení.
Správný poměr deathmetalové tvrdosti, kostrbatých rytmů, kytarových kejklí a živelné energie.
8 / 10
Ronnie Canizaro
- vokály
Lee McKinney
- kytara
Joe Buras
- klávesy, vokály
David Darocha
- basa
Cameron Losch
- bicí
Jason Richardson
- kytara
1. Follow The Signs
2. Singularity
3. Ascension
4. Devastate
5. Recreate
6. Two Worlds Of Design
7. A Solution
8. Shaping The Masterpiece
9. Dissimulation
10. Automatic Motion
11. The Omniscient (An Interlude)
12. Last Straw
13. Regenerate
14. XIV
15. Behold
Tomorrow We Die Alive (2013)
The Discovery (2011)
A Higher Place (2009)
The New Reign (EP) (2007)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Sumerian Records
Stopáž: 52:57
Produkce: Jason Seucof & BORN OF OSIRIS
Studio: BOTA, Lake In The Hills (USA)
Když se vám podaří zvyknout si na řekněme poněkud netradiční klávesy, tak vás čeká zajímavý příspěvek do současné metalové mlýnice. BORN OF OSIRIS jedou na vlně současného kovového zvuku, což ani nehodlají nijak maskovat. Snaha o osobitost se cení, i když občas na mě působí trochu křečovitě. Albu by rozhodně prospěla i kratší stopáž.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.