OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandské mlátičky Severe Torture se v našich zemích za poslední rok představili víc než dostatečně. Mimo jiné také dlouho cvičili a konečně se dočkali i vytouženého CD kotoučku u stále se lepšícího labelu The Plague (divize Hammerheart recs.). A vzali to tradičně ortodoxně!!! CD nese název Feasting On Blood (hodování na krvi), na obrázku je miloučká gore malůvka, na které obědvá věčně nenasycený čertík a jako moučník má človíčka. Ne nadarmo různé končetiny, visící na řetězech kolem něj, připomenou dětičky na coveru Butchered At Birth. Severe Torture hrají death jako řemen, který je asi nejvíce poplatný právě řezníkům z Buffala. Nejsou sice jenom gore, mají taky pár deicidovských slov proti pámbíčkářům (Feces For Jesus, Twist The Cross, Rest In Flames, Vomiting Christ), ale v hudebním jádru je to „kanibalovina“. Kromě nových věcí tu najdete i vzpomínky na demo Baptized In Virginal Liquid, mj. právě v podobě titulního songu. Pokud jsem v SR6 zveřejnil slova zpěváka Dennise o tom, že Severe Torture nemají texty, musím to dnes opravit. S.T. texty mají, potvrdil mi to kytarista Thijs a poslal mi je. Ale Dennis je moc nezpívá, to je pravda. Celkem deset věcí na albu má tzv. „deicidovskou“ stopáž, ale jako vyhlazovací kůra postačí. Netřeba zmiňovat, že instrumentální schopnosti Severe Torture jsou velmi slušné. Basák Patrick evidentně miluje Alexe Webstera, bicman Seth je pěkně rychlý, Thijsova kytara pálí a seká riffy jako o život a Dennis chrochtá jako prase. Prostě deathmetal jak řemen! Severe Torture natočili skvělé album a pokud překousnete fakt, že hrají velmi podobně jako staří Cannibal Corpse v době Tomb...a The Bleeding (jenom trochu rychleji, he, he), a nebo jste přímo skalními příznivci old C.C., tak se z toho poserete. Mně se S.T. třeba líbí víc v tom, že mají lepší bicí než C.C.. Doporučuju!!!
9 / 10
1. Feces For Jesus
2. Blood
3. Decomposing Bitch
4. Baptized In Virginal Liquid
5. Twist the Cross
6. Butchery of The Soul
7. Rest In Flames
8. Severe Torture
9. Pray For Nothing
10. Vomitting Christ
Torn From The Jaws Of Death (2024)
Fisting The Sockets (EP) (2022)
Slaughtered (2010)
Sworn Vengeance (2007)
Fall Of The Despised (2005)
Misanthropic Carnage (2002)
Butchery Of The Soul (EP) (2002)
Feasting On Blood (2000)
Lambs Of A God (single) (2000)
Pray For Nothing (single) (1999)
Baptized... (demo) (1998)
skvelo odohraté, ale skutočne vlastný ksicht začali chytať až dalšími albumami..toto je fakt dosť Cannibal-ovské..ale zase ja Cannibal môžem hehe
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.