Na příkladu kdyňské Zvlášňý Školy, dnes už téměř domácí bigbítovo-punkové stálice, lze naprosto dokonale demonstrovat, kterak důležitou se pro takovou kapelu může stát čerstvá krev. Na dva roky starém (a v pořadí čtvrtém) albu „Správná pětka“ byl autorem veškeré hudby, stejně tak jako v drtivé většině minulosti, basista Jiří Mezník a, klobouk dolů, za celou dobu existence kapely se mu povedlo jednak zplodit celou řadu povedených skladeb, někdy dokonce i hitů v pravém slova smyslu, a jednak i charakterizovat styl, na základě kterého je dnes Zvlášňý Škola na první poslech přesně identifikovatelná.

Jenže zřejmě nelze donekonečna čerpat stále z jedné a té samé studnice (na zmíněné „Správné pětce“ už to bylo chvílemi slyšet), a tak se Zvlášňý Škola rozhodla posílit se na postu další kytary a kláves. Až potud nic mimořádného, že. Ale „Desítka“, album stvořené k desátému výročí vzniku kapely a zároveň první výsledek nové spolupráce více skladatelů, se, alespoň myslím, natolik vydařilo, že nelze než hovořit o veledůležitosti čerstvé krve. Zvlášňý Škola jakoby rozkvetla všemi směry a rázem se může pochlubit všímavou a příjemnou pestrostí, která ale zároveň nepřesahuje maximální možnou hranici rozdvojenosti, což samozřejmě nelze také přehlédnout.

Proto zjistíme, že punkový přívlastek není kapele až zas tak cizí („Tělo“, „Kecy“), že má ráda i spoustu šimravé legrace a překvapení („Bigbít“, „Probuzení“ nebo „Krámy“ /“… nad hlavou rudej prapor mává, věřte mi, to vám povídám, každej si na to bacha dává, věřte mi milé dámy, i chlap má občas krámy…“/), a že dovede i v přípustné míře ´zpomalit´ („Málo“, „Probuzení“), a proto můžeme zjistit i daleko závažnější skutečnost, totiž že Zvlášňý Škola, zřejmě vědoma si významnosti mety deseti let, stvořila opravdu povedené album, převyšující minimálně zmíněné album předposlední. A to samozřejmě nemůžu brát v potaz to, že se svému věrnému posluchači odvděčuje i bohatou zásobou bonusů, zapříčiněných pochopitelně oním velkým výročím. Předně jsou to nově nahrané tři z největších hitů kapely („Hrablem“, „Tancujem“ a „Foddbal“), pak na oplátku zařazená skladba „To mě baví“ plzeňských punkových souputníků Pod Stolem a (aby toho nebylo málo) hlavně čtveřice videoklipů sahající až do hluboké historie kapely („Hayzlbába“, „Karkulka“, „Z kola ven“ a „Jinej svět“).

Proberu-li si to teď celé znovu pěkně dohromady, nemůžu než klukům ze Zvlášňý Školy vyslovit absolutorium. Přesně tomuhle já totiž říkám oslava.