OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z hľadiska historickej zásadnosti je EP „An Ideal For Living“ od JOY DIVISION, vtedy čerstvo prekrstených z pôvodného názvu WARSAW, takmer bezvýznamný počin. Pre tých povrchnejších poslucháčov nemôže byť vzdialenejší od mýtického zárezu „Love Will Tear Us Apart“, no a tí druhí isto viac oceňujú hlbšiu a postpunkovejšiu tvár zásadných songov ako „Disorder“ či „She’s Lost Control”. V istom zmysle je to obrovská škoda. Dravá punkrocková tvár kapely, zvečnená na EP, by mohla mať pokojne vlastnú kapitolu v dejinách hudby, ak by ju nezatienila ich neskoršia tvorba.
Hudba raných JOY DIVISION je surová a cynická a jej balenie za ňou v žiadnom prípade nezaostáva. Nacizmom šmrncnutý názov kapely tu dopĺňa tématicky veľmi príbuzný obal - Sumner s Hookom neskôr flirtovanie s touto ideológiou priznali a isto si spomeniete aj na „intro“ koncertu kapely vo Corbijnovom filme Control, keď filmový Bernard Sumner cestou okolo mikrofónu utrúsi na divákov: „Zabudli ste na Rudolfa Hessa?“ Aby toho nebolo málo, úvodná skladba EP nazvaná „Warsaw“ začína netypickým odpočítaním: „3, 5, 0, 1, 2, 5, Go!“ a refrén opakuje zase „31-G“. Teraz si vygooglujte, pod akým číslom bol Hitlerov bláznivý diamant v Británií väznený.
Vrcholom kratučkého EP je skladba „Leaders Of Men“ v o čosi lepšej a údernejšej verzií než bola tá pôvodná pod hlavičkou WARSAW. Patrí medzi päticu najlepších skladieb, aké kapela kedy vytvorila, hoci býva často nespravodlivo prehliadaná a cestu si nenašla ani na väčšinu klasických výberoviek formátu „best of“.
„An Ideal For Living“ patrí medzi zabudnuté, neobrúsené hudobné klenoty. Ponúka zvuk ešte nevyhratých a nevyformovaných legiend, len o pár okamihov skôr, než im naveky pred ich punkom pribudla dnes opäť moderná predpona „post“ a aj vďaka tomu môže aj v súčasnosti slúžiť ako prvá časť trojdielnej učebnice vývoja pre nejednu mladú kapelu.
Polozabudnutý, nedocenený klenot. Dôležitá časť odtlačku, ktorý po sebe JOY DIVISION zanechali.
Ian Curtis
- spev
Peter Hook
- basa
Stephen Morris
- bicie
Bernard Sumner
- gitara
1. Warsaw
2. No Love Lost
3. Leaders Of Men
4. Failures
Vydáno: 1978
Vydavatel: Enigma
Stopáž: 12:47
Produkce: JOY DIVISION
Studio: Pennine Sound Studios, Oldham
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.