Nenechte se zmást tvrzením o žánrovém zařazení těchto Poláků, které mají uvedeno na své Myspace stránce. „Ambient / Other / Rock“ svým způsobem sice poměrně věrně vystihuje dění na jejich druhém albu „Earthshine“, ale ve své podstatě máme co dělat s čistou ukázkou instrumentálního post-rocku. V tomto ohledu od TIDES FROM NEBULA (pozor, neplést s GIFTS FROM ENOLA!) nelze čekat nějaké specialitky, či odklony od přesně stanovené linie.

To však neznamená, že nahrávku lze šmahem vyřadit z pozornosti. Minimálně jeden soustředěný poslech by si totiž zasloužila. Poláci na ní sice žádnou novou revoluci nezvěstují, ale s faktem, že se jim velice dobrým způsobem podařilo pochopit podstatu jejich hudebního stylu, by snad neměl mít problém žádný s jeho vyznavačů. Osmička velice náladotvorných skladeb se nese na vlně pomalého rozjímání a postrádá nějaké dynamičtější prvky, jež by se snažily přerušit příjemné snění ať už rychlejším výpadem anebo jakýmkoliv jiným kontrastným momentem.

Za ty nelze považovat ani již obligátní vpády ostrých kytar, které v některých kompozicích doslova rozmetají na prach pečlivě sestavovanou a křehkou akustickou skládanku. V úvodu zmiňovaný ambient lze ve tvorbě TIDES FROM NEBULA vystopovat především ve formě různých subtilních intermezz, vytvářejících volně plynoucí předěly mezi nosnými motivy jednotlivých skladeb.

„Earthshine“ by se dalo charakterizovat jako kolekce ospalých skladeb, perfektně se hodících k polehávání v průběhu škaredého deštivého dne. Přestože se najde dost okamžiků, kdy přívlastek „ospalý“ nebude nejvěrněji vystihovat aktuální dění, celková koncepce desky jde přesně tímto směrem. Řeč je například o říznější „The Fall Of Leviathan“, která toho stihne nabídnout více než dost. Ostřejší úvod prostřídá zcela vyklidněná prostřední pasáž, jejíž gradace na sebe váže sílící zvuk kytar, až vše vyvrcholí v tradičním explozivním finále. Skladba ušita dle zaběhaných post-rockových šablon znalce asi příliš nepřekvapí, ale kouzlo svěží práce s gradací a celkový cit skupiny pro podobné kompozice jí odpáře jen málokdo.

Vše výše vyřčené ztvrzuje dvojice „Waiting For The World To Turn Back“ a „Caravans“, z nichž ta první je minimalistickou zvukovou návnadou s dominujícím zvukem křehké akustické kytary a druhá, na ni navazující, ještě více nořící se do světa miniauturních zvukových koláží, což však v tomto případě slouží jako předzvěst návratu do vyšlapaných post-rockových kolejí.

Skoro by se podle předchozích slov dalo usuzovat, že „Earthshine“ je nahrávkou unylou a tudíž i nevhodnou k jakémukoliv jinému poslechu, než je ten v poloze ležmo se zavřenýma očima. Jako takovou bych ji rozhodně doporučil, ale i přes značný počet zdlouhavějších pasáží nehybně hledících do nekonečné dálky, si album ponechává dostatečnou dynamiku a spád. Na tomto poli lze Polákům vyseknout hlubokou poklonu.

Druhý počin TIDES FROM NEBULA je záležitostí, která vám určitě připomene mnohé žánrové veličiny, jako jsou například starší PELICAN anebo třebas i SIGUR RÓS a v momentech, kdy se skupina pustí do klasického post-rockového poloakustického pidlikání, tak se okruh potenciálních vzorů výrazně rozšiřuje. Ani to by však nemělo být překážkou k tomu, abyste albu věnovali alespoň drobnou pozornost. Přinejmenším poslouží jako důkaz toho, že jím použité hudební postupy ještě vůbec nejsou vyčerpány.