Autorův vztah ke kapele:  Jsem patrně jedním z mála Čechů, kteří by v případě společného pražského koncertu QUEENSRŸCHE s IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST, šel na akci zejména kvůli prvně jmenovaným. Tři důvody - 1.) Mám tuhle „nejvýznamější metalovou událost ze Seattlu“ ve svém soukromém žebříčku mezi Top5 jmény. 2.) Alba jako „Rage For Order“, „Operation:Mindcrime“ a zejména „Empire“ řadím k absolutní špičce metalové hudby všech dob. 3.) Tak častí a typičtí pro tuzemská pódia QUEENSRŸCHE zas až tolik nejsou.

Na začátku osmdesátých let byl Seattle místem, kde se toho v oblasti rockové a metalové hudby dělo podstatně méně, než jak tohle město vnímá současník. Bylo známo, že odtud pocházel Jimmy Hendrix, ale to bylo zhruba tak všechno.

Píše se rok 1982 a pětice talentovaných mladíků zatím potí krev v útrobách vlastní zkušebny. Pilují hrany svému vstupu na metalovou scénu, sní o velké budoucnosti a vědí, že na to mají – talentem a zaujetím pro muziku, nikoliv náklonností k bulvárně šaškovským kouskům a skandálům, tak jako někteří jiní. Z povzdálí obdivují své vzory - pompézní performance nejsilnějších britských úderek té doby - JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN. Ty totiž právě daly světu muziku, která se stala signifikantní pro celý průběh osmdesátých let. Bombastická kombinace kytarových duelů s vypjatým vokálem byla věcí, která dokázala tehdejší (po heavy metalu hladovou) mládež spolehlivě nabudit a americká veřejnost se to dozvěděla právě tehdy.

Ve vlastní režii zhotovené EP bylo o rok později objeveno hledači z britského časopisu KERRANG, kteří se postarali o to, aby se jméno nadějné americké party doneslo k těm správným lidem. Nahrávka obsahovala jejich dobový náhled na evropské pojetí heavy metalu, hraného ve vší vážnosti a s patřičným zápalem. Zaujal především rtuťovitý projev frontmana Geoffa Tatea, který se nad ocelovými laufy vznášel jako siréna. Z dnešního pohledu má však minialbum hodnotu pouze jako reprezentativní výpověď o dané době, nikoliv jako věc, která dodnes přežívá bez šrámů. Podpis s EMI byl posléze záležitostí několika měsíců, takže se brzy, na žádost mocné vydavatelské stáje, jelo do Anglie, kde ve spěchu, a pod taktovkou poměrně dezorientovaného Jamese Guthrieho, vznikalo debutové album.

Přes všechny neduhy debutu, kterým parta tehdy ještě zelenáčů nedokázala zabránit (hlavně mizerná produkce, která zanechala desku bez vrcholků, dramatizace a výraznějšího odstínění skladeb), mám však pocit, že „The Warning“ je v kontextu stěžejních metalových děl své doby rovněž  povedeným albem, byť mu chybí nadpozemská aura a okázalost jeho následovníků. Jak bylo v té době zvykem, texty nás zavedly do světa metalových imaginací, kde se to tradičně hemžilo dobrem a zlem, ctí i zradou, chrámy a meči nebo třeba i hromy a blesky. Vše bylo zhotoveno v kontextu s platnou post-apokalyptickou symbolikou, kterou užívala většina metalových kapel tehdy začínajících a jdoucích v závěsu za JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN a DIO.

Oproti výše zmíněnému minialbu šlo o mírný posun k  barvitějším strukturám a zejména dvojice kytaristů DeGarmo/Wilton dokázala, že kapela nechce u striktně metalového rámce zakotvit, což se pochopitelně projevilo až v následujících letech. Hlas Geoffa Tatea se stal předobrazem výrazu všech pozdějších zpěváků užívajících vysoko položeného vzdušného vokálu. Zejména ovlivnění Michaela Kiskeho (o pár let později) leckoho po poslechu ranných alb QUEENSRŸCHE napadne. Každopádně kapela potvrdila, že má na to, aby přinesla do metalu čerstvý vítr, určité odlehčení, osobitou melodiku nebo chcete li noblesnost a nonšalanci, byť ještě neútočila svým osobním kouzlem tak silně jako v pozdějších letech. I když o sobě QUEENSRŸCHE všude tvrdili, že jsou americkou kapelou hrající velmi britsky, nezakryli skutečnost, že vždy působili oproti sveřepější evropské konkurenci o něco okázaleji a tak nějak inteligentněji, což se brzy potvrdilo následujícím albem „Rage For Order“, kde o dva roky později zazářili v plném lesku.

Zajímavost: QUEENSRŸCHE vešli ve známost mimo jiné také naprostou absencí skandálů. Nikdy neměli potřebu vést život rockových hvězd plný afér, tak jako je tomu zvykem v této branži u většiny nespoutanců. Všichni pocházeli z tradičního rodinného zázemí a svou energii věnovali pouze a jen muzice. Z tohoto důvodu je někteří čeští publicisté již před dvaceti lety díky standartně slušnému chování začali nazývat metalovými Mirky Dušíny.