PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minule to bylo o metalu a grindu, nyní se podíváme na zoubek hlavně domácí hard/crossoverové scéně. V první řadě tu máme MAWATAKI a jejich experimenty s mandolínou v tvrdé hudbě, dále zhodnotíme posun brněnské kapely SIC.ENGINE, jejichž minulé EP jsem recenzoval zhruba před rokem. Pro mne osobně velmi příjemným zjevením na domácí scéně jsou alternativci CANDY MEATWORKS a na závěr si zavzpomínáme na devadesátky a grungerockové múzy při recenzi tvorby kluků z EYE FOR AN EYE. Stříbrným kotoučům zdar!
MAWATAKI - Vlastní svět
MAWATAKI jsem kdysi slyšel na nějakém koncertě na Vysočině. V té době se mi v jejich živé prezentaci zdálo zajímavé spojení méně tradičních folklórních nástrojů a rock/hardcorového základu a nyní jsem byl rád, že se mi do ruky dostalo plnohodnotné CD. Z alba jsem bohužel více než zklamán. Ze všeho nejvíce ze všech skladeb čiší říznější bigbít, který je lehce zaměnitelný za stovky jemu podobných kapel okresního formátu. Opravdu jediným zajímavějším prvkem tak zbývá občasné využití didgeridoo a mandolíny i ty se však často ztrácí v hlomozu kytar a postrádají tak schopnost udělat z MAWATAKI něco víc, než další z řady kapel, které zatím nemají reálnou šanci se prosadit mimo domácí publikum ve Velkém Meziříčí. Instrumentální základ bohužel čerpá z těch horších tradic domácích crossover-hardcororvých kapel a korunu tomu nasazují poměrně dost prosté texty. Ze všeho nejvíc je toto album promarněnou šancí, ve které se deviza kapely ve formě méně obvyklých nástrojů utápí v tom nejšedějším průměru.
(3 / 10)
SIC.ENGINE - 7 Cuts
Druhé EP brněnské metal/rock/hardcorové naděje znamená pro kapelu obrovský krok směrem kupředu. Stále ještě marně hledám opodstatnění pro slovo „emo“ v jejich vlastní žánrové identifikaci, ale důležitější je asi to, že již nespatřuji velké začátečnické balvany, kterými byl zatěžkán minulý materiál. Zvuk ze Šopy je povedeným, skupina sehranější, aranže opět o nějaký ten krok dále. SIC.ENGINE se pohybují na hranici crossoveru, rocku a metalu, vše se snaží dělat s důrazem na melodie a moderní vyznění skladeb. Nejcitelnější změnou krom dotaženější produkce je nový vokalista Fica, který oproti Punxovi zvládá korektněji intonovat a navíc má poměrně zajímavou barvu vokálu. EP ve své krátké stopáži nenudí, ale obávám se, že delší časový interval podobné hudby si jen stěží udrží pozornost. Skladby si až na několik výraznějších melodických popěvků nesnaží uchovat vlastní tvář a i po mnohonásobném poslechu poněkud splývají. Za zmínku stojí povedený titulní artwork CD, ačkoliv uvnitř bookletu je to již o dost slabší.
(4.5 / 10)
CANDY MEATWORKS - First Twenty-Five Minutes And One Second
CANDY MEATWORKS jsou po dlouhé době opravdu zajímavých úkazem na poli českého crossoveru. Jejich hudba tvoří živelnou směs velmi zajímavých groovů s velmi výraznou baskytarou, což v některých chvílích může svádět ke srovnání s PRIMUS. Kroměřížští jsou o poznání méně veselejší, za výraznými basovými linkami dlí většinou mírně zkreslená kytara, jež je spolu s vokálem vyladěná na nervní roztěkanou frekvenci, která má mnoho depresivních odstínů. Vokál se rozmanitě tetelí mezi sekavými deklamacemi, řvaním a melodickým zpěvem, který rád přechází do teatrálních poloh, aniž by to zavánělo jakýmkoliv druhem nevkusu. Celá produkce příjemně smrdí odérem garážových rock’n’rollových kapel a zachovává si oproti ostatním domácím crossoverům vlastní autentický ksicht, náladovost a místy i osvěžující jazzrockový chuťový ocas. Pokud byste chtěli vědět, jak by zněli RED HOT CHILI PEPPERS, kdyby se místo navoněného popu dali na cestu smradlavého špinavého hardcoru, tak tohle je přesně ono!
(7 / 10)
http://bandzone.cz/candymeatworks
EYE FOR AN EYE - Organic
Rockové album s grungovým základem a mnoha žánrovými přesahy směrem k mainstreamu, které má mnoho nemocí typických pro mladé domácí kapely, mi přistálo na stole z Holic. „Organic“ se poměrně svojskou formou snaží nastavit zrcadlo současné grungové scéně tím, že do žánru přidává značné množství dalších naplavenin, jež dělají tvorbu tohoto kvarteta zajímavou, avšak jen v intencích domácí scény. Zvuk je bohužel nedotažený, je slyšet, že investice do něj nebyla příliš vysoká (a pokud vysoká byla, pak neodpovídá výsledku), dobrým znamením nicméně je, že všechny nástroje jsou vyvážené a jsou celkem čitelně slyšet. Plusem budiž hezké melodie jak v kytarách, tak ve zpěvu, které sice velmi často ucho donutí zpozornět, ale i zamyslet se nad tím, kde jsem toto již slyšel. Dalším plusem je vokál, který sice není vždy zcela intonačně korektní, ale díky své přidrzlé průrazné barvě a schopnosti se vhodně stylizovat do každé skladby, si dokáže přitáhnout dostatek pozornosti. EYE FOR AN EYE natočili album, který je v současné době více než čím jiným, zajímavým příslibem do budoucna a pokud si příště více zamyslí nad produkcí a zvukem, může se jednat i o více než jen regionální grungerockovou kapelu.
(4 / 10)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.