Bouřlivý podzim roku 1989 pomalu končil a po milionovém úspěchu koncepčního díla „Operation: Mindcrime“ byli již QUEENSRŸCHE jedněmi z největších hvězd zámořské Hard´N´Heavy scény. S přehledem vyprodávali hokejové haly, téměř stejně, jako tomu bylo v případě jejich ještě slavnějších ovšem i zlobivějších protějšků z AEROSMITH, GUNS N´ ROSES nebo MÖTLEY CRÜE. Nová deska pečlivě připravovaná ve spolupráci s perfekcionalistickým Peterem Collinsem ovšem avizovala změny, a to i přesto, že tento zvukový šaman s kapelou spolupracoval již na předchozím albu a velmi uspěl. Samotný Collins však poprvé vešel ve známost jako producent několika počinů kanadských RUSH z poloviny osmdesátých let, což ostatně hovořilo za vše.

Zatímco první tři řadovky bylo ještě možné nazvat heavy metalem, od této kolosální čtyřky už lze o QUEENSRŸCHE hovořit spíše jako o kapele hrající jakousi umělečtější podobu hardrocku. Stejně jako předchozí nahrávka, je však i tohle dílo považované za zcela zásadní v kontextu zámořské rockové produkce své doby. Když si tak vzpomenu na to jak bylo právě „Empire“ poměrně často propagované tehdejší MTV, napadá mě jediné: Jak je možné, že tahle kdysi vcelku obstojná hudební stanice za posledních dvacet let doslova zdegenerovala? Tehdy totiž reprezentovala, vedle celé řady jednosezónních objevů, i skutečně kvalitní věci, a právě parta kolem Geoffa Tatea byla jednou z nich.

Podle mého vzniklo jen velmi málo alb prokazujících se takto perfekcionalistickou a vkusnou produkcí - zaštiťující jak výtečnou zvukovou stránku, tak komplexní skladbovou náplň, bezchybně utvářející neprůstřelný monolit bez slabých míst. Každá ze skladeb obstojí sama za sebe, ale rovněž i jako položka pouze dotvářející výsledné puzzle, které to nakonec v přímém souboji s časem dokonale zválcovalo. Určité jednotné motto ani tomuto dílu nechybělo, byť nejde o koncepční příběh, tak, jako tomu bylo u albového předchůdce. Sociálně kritický ráz nahrávky dokonale reprezentuje text titulního songu „Empire“, zabývajícího se organizovanými drogovými kšefty uvnitř Spojených států amerických.

Dokonalá byla forma, s jakou se tehdy poprvé QUEENSRŸCHE světu představili. Metalové kvapíky z vlastní historie byly ponechány napospas minulosti a do popředí se drala touha stvořit zejména silné rockové skladby bez ohledu na jejich stylovou příslušnost, ovšem s vlastním nezaměnitelným otiskem. Barvité a na svou dobu moderní album tak fascinuje každým svým detailem. Celkově pročištěnější výraz totiž umožnil vyniknout mnoha pozoruhodným jednotlivostem (například - výrazná baskytara v hypnotické „Della Brown“, časté klávesové vstupy v groovy položce „The Thin Line“ nebo kytarové kejkle dua DeGarmo/Wilton a vrstevnaté vokály v celé řadě ostatních songů) a přestože skladby byly vystavěné zcela v kontextu pompézní dobové stylizace, v žádném případě nešlo o záležitost samoúčelně přeplácanou. Nebylo zde nic navíc, nic, co by zavánělo zbytečnou exhibicí.

Už od úvodního nástupu klavíru a dětského vokálu v „Best I Can“ posluchače zasáhne ta čarokrásná aura, která z této nahrávky doslova vyzařuje. Prvotřídní hlas Geoffa Tatea se zde ukazuje v širších rejstřících než tomu bylo obvyklé kdykoliv předtím a v kombinaci s nosnou kytarou Chrise DeGarma patří k tomu, co QUEENSRŸCHE té doby doslova udělalo. Patrné je to jak z fenomenálního riffu zahajujícího právě již zmiňovanou titulní skladbu, která se stala jakýmsi flagboatem celé kolekce, tak ve vygradovaných jízdách typu „Jet City Woman“ nebo „Another Rainy Night (Without You)“, zkrášlených mnohými vyhrávkami a sóly, což byly zrovna dva songy s nemalým hitovým potenciálem, které stavěly jak na výtečné instrumentaci, tak samozřejmě na refrénové gradaci a vkusně dávkované chytlavosti. Jak Tate tak DeGarmo drželi tehdy taktovku kapely pěvně v rukách a utvářeli jakýsi silný skladatelský tandem, který stál u zrodu fenomenálního díla.

Přestože lze „Empire“ nazvat nejkomerčnějším albem v historii QUEENSRŸCHE, má k nějakému lacinému podbízení se sakra daleko, což dosvědčí zejména dva výstavní baladické kousky „Silent Lucidity“ a „Anybody Listening?“, které jsou spíše songy hrajícími se silnou atmosférou než sladkými cajdáčky, navíc jsou jejich melodie podporovány velmi zajímavými aranžemi a podpůrnými vstupy smyčcového orchestru. Jde o opravdu povedené věci, které dodnes přežily absolutně bez úpadku svého kouzla. Neobyčejnost „Empire“ je rovněž ve skutečnosti, že i méně známé skladby jako „The Thin Line“, „Della Brown“, „Resistance“ nebo „Hand On Heart“ mají hodně co říct a jsou bez diskusí platnými položkami.

Na počátku devadesátých let tedy QUEENSRŸCHE stanuli na svém pomyslném vrcholu, ať už uměleckém nebo komerčním. Byli jednou z kapel určující chod zámořské Hard'N'Heavy scény. Z jejich alba vzešlo šest zdařilých singlů, vyprodávali velké haly a účastnili se prestižních klání, jako třeba hned zkraje roku 1991, kdy stanuli mezi vyvolenými na festivalu Rock In Rio, nebo o půlroku později v anglickém Donningtonu, kde před AC/DC, METALLICOU a MÖTLEY CRÜE rozehrávali tehdejší Monsters Of Rock.