PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak takhle by to celkem i mohlo jít. Pětice pocházející z americké Pensylvánie se na svém druhém albu ukazuje jako těleso schopné výrazněji promluvit do současného metalcorového dění. Její diskusní příspěvek sice nepatří k příliš objevným, ale schopnost vyvolat zvýšený tep v sále, kde se to hemží čím dál více uniformními referáty, mu rozhodně nechybí. Skupina, jejíž stylové zaměření se dá lehce odhalit už jen podle názvu TEXAS IN JULY, si vás dokáže naklonit slušně dynamickými natlakovanými kytarovými riffy, stejně tak více než solidně zvládnutou melodikou, což ve spojení s účelně vystavěnými skladbami dává velice nadějný základ. Rytmické změny nejsou nikterak násilné, nálada a celkový feeling nahrávky lze kapele bez problémů věřit a album tak jako celek postrádá vysloveně slabých míst. Na druhou stranu ani nenabídne nějaké výraznější vrcholy, ačkoliv taková „No Greater Love“ svým přímočarým tahem rozhodně nepostrádá hitové ambice a to samé platí i pro „Our Freedom“ s nakažlivým hopsavým rytmem. TEXAS IN JULY tady jsou hlavně pro mladší přívržence tvrdé muziky, ale ku prospěchu věci rozhodně slouží fakt, že jejich hudba postrádá onen podbízivý podtón, toliko typický hlavně pro mladé představitele dnešních trendových směrů v metalové hudbě. Tím pádem by poslechem „One Reality“ neměli pohrdnout ani ti „dříve narození“ posluchači, kteří nezastávají názory typu „vše dobré již bylo vymyšleno“ a nemají problém dát šanci i mladším interpretům.
6,5 / 10
One Reality (2011)
I Am (2009)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.