NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Razantní nástup do úvodní „Tell Us, Parasites“, jenž ve druhé části krátké skladby přechází v dramatickou sekvenci, dává jasně na srozuměnou, že INEVITABLE END hodlají pokračovat přesně tam, kde před dvěma lety na svém debutovém albu skončili. Ba co víc, jasně tak deklarují snahu překročit svůj stín a definitivně se etablovat v řadách zkušených, avšak stále ještě mladých a nadějných kapel, od kterých se dají očekávat veliké věci.
Letošní album „The Oculus“ nepřináší zase tolik změn, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tedy alespoň to základní se nemění. Švédové zůstávají věrni zvuku, stanoveném jejich ostrou prvotinou, a zatímco ta si vyžadovala „špinavou“ práci v podobě rázného uvedení na scénu, nyní se otevírá prostor pro jemné a důkladné zušlechťování hrubé stavby. Tedy tak to vidí alespoň kapela samotná, která má prozatím naprosto jasno v tom, co chce hrát a očividně i jak to provádět.
Co to znamená v praxi? V podstatě nic jiného, než že vás skandinávská čtveřice opět zahrne rychlopalbou zběsilých kytarových eskapád a rytmické nepolapitelnosti. Už to tak vypadá, že její letošní nahrávka v tomto směru vykazuje ještě větší příklon k agresivitě a nespoutanosti. Přinejmenším její úvod je vskutku příkladnou demonstrací současných tahů v agresivní metalové muzice. INEVITABLE END se zajímavým způsobem daří spájet deathmetalovou obhroublost s mathmetalovým šílenstvím, avšak druhá jmenovaná složka začíná výrazněji dominovat.
Nahrávka tak jako celek získává velmi těžkou a neurotickou atmosféru, kterou tak zdárně stimulují mnohé „pošahané“ kytarové riffy. I když na povrchu je „The Oculus“ vcelku standardním současným tvrděkovovým počinem, podrobnější zkoumání poodhalí nejednu zajímavou a neotřelou nuanci od běžného žánrového standardu. Můžeme za ni považovat i jemné, avšak dostatečně výrazné použití piána v „Zen“. Jednoduchý motiv spočívající prakticky pouze v ježdění prsty po klapkách ještě více bičuje náladu chaotické a zdivočelé skladby.
Najde se více než málo momentů, ve kterých vám Švédové připomenou starší THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Svým způsobem by se to dalo i považovat za menší úroveň osobitosti, ale na druhou stranu mě osobně skupina dokáže přesvědčit o tom, že si žánr proslavený těmito Američany dokáže uchopit po svém. Respektive má k tomu dostatek předpokladů i schopností. INEVITABLE END totiž do své hudby dokážou vkomponovat pro švédské kapely typický a nezaměnitelný feeling.
Styly jako crust anebo d-beat mají prostě tito chlapíci pod kůží a ani se tím neváhají pochlubit. Postupně už jen málokoho překvapí, že původně krkolomně pojatá kompozice sklouzne do přímočarého crustového běsnění či pogo rytmu anebo že v samotném závěru zazní i zvráceně bluesové riffování („Of Sublime Dimensions“).
Přestože moje výsledné hodnocení „The Oculus“ je o půlbodík menší, než v případě „The Severed Inception“, neznamená to žádný kvalitativní sesun. Spíše mě z čistě subjektivního pohledu nevycválaná prvotina kapely zasáhla o ten pověstný chloupek více. Nic to však nemění na faktu, že čtveřice potvrzuje naděje do ní vkládané a upevňuje svoji pozici. Velmi dobrá práce!
Neurvalá švédská čtveřice na dalším tažení. Nahrávka, která v zásadě zase příliš nevybočuje z řady současných zběsilých metalových počinů, ale i přesto jí nechybí grády a hlavně baví.
7,5 / 10
Andres Gerden
- vokály
Marcus Bertilsson
- kytara
Johan Ylenstrand
- basa
Joakim Malmborg
- bicí
1. Tell Us, Parasites
2. Escaping The Black Hole
3. Zen
4. Dogmites Paralies
5. The Supreme Treachery
6. The Oculus
7. While Surpassing Ether
8. Of The Well
9. Chamber Of Apathy
10. Memento
11. Me Tem Psy Cho Sis
12. Cadaver Inc.
13. Of Sublime Dimensions
The Oculus (2011)
The Severed Inception (2009)
Reversal (demo) (2006)
Inevitable End (demo) (2004)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 34:44
Produkce: Ulf Blomberg
Studio: HoBoRec Studio, Huskvarna (Švédsko)
Dobré nápady prevažujú, niekde je priveľa "techniky za každú cenu", na vokál si treba zvyknúť, ten na debute ma bavil viac. V každom prípade originálne.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.