Už to tak bude - LIMP BIZKIT na své nové desce konečně vybředli z krize. Novinka „Gold Cobra“ totiž nabízí valnou část všeho, co si jen každý správný fanoušek druhdy populárních bořičů všemožných rockových charts může přát. Samozřejmě, včetně nejhustější koncentrace slov „fuck“ a „shit“ v úseku necelé hodiny hudby. Síla nové nahrávky však tkví zejména ve skutečnosti, že se Sušenkám konečně po jedenácti letech podařilo nahrát sbírku silných a hlavně zábavných skladeb, která je, jako již tradičně, naprostou typickou ukázkou jejich stylu. Naposledy jsem byl totiž podobně spokojen hodně dávno, konkrétně u alb „Significant Other“ a „Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water“.
Neochabující Durstova stylizace do role „vychytanýho“ macho frajírka, v kombinaci s jeho kníkavým hip-hopovým projevem, který již tradičně střídá s melodickými refrény, se tedy letos znovu dostala do pořádných obrátek. Až si říkám, že to celé musí být prostě a jednoduše nadsázka. Je zde všechno s čím v minulosti kapela tak ráda zacházela – vytuněný auťáky, nahý holky, zbraně, drsný hlášky, žrádelny plné nezdravé kalifornské stravy i hromada pitomců v kšiltovkách, chodících po ulici jenom pro to, aby ukázali svoje nový značkový ponožky.
Opravdu věřím, že všichni členové téhle kapely se musí hodně bavit na úkor těch, kteří jim to celé žerou i s navijákem. Vždyť o co jde? LIMP BIZKIT byli vždycky hlavně zábava a až potom to ostatní, takže představa smějící se kapely v teple prostorné kanceláře svého vydavatelství, plácajících si s týmem vykutálených manažerů, u mne v jejich případě doznává reálných obrysů. „Gold Cobra“ je typické americké album, jak jinak, a já Spojené státy dohnané ad absurdum, tak jak je představují právě LIMP BIZKIT ve svých singlem, prostě uznávam. Ne, že bych tam chtěl někdy žít, ale baví mě to celé pozorovat. Američané jsou podle mě ty nejzábavnější postavičky, které chodí po téhle planetě a navíc o tom vlastně dost možná ani nevědí. I když v některých extrémních případech je to spíše taková ta zábavnost, na jejímž pozadí cítím spíš smutek ze stavu tamních věcí. Kdo nevydělává prachy je prostě divnej, kdo se neumí prodat, NEJEDE!!!
Novinka „Gold Cobra“ dost možná nebude trhák, vlastně si myslím, že se LIMP BIZKIT po stránce úspěšnosti na vrchol už zřejmě nikdy nevrátí (případ amerických idiotů z GREEN DAY se pravděpodobně nestane), ale aspoň působí semknutě, uvěřitelně a nabízí celou řadu povedených vypalovaček. Kytarista Wes Borland už je znovu pár let ve hře (navíc letos v doslova zabijácké masce) a já myslím, že jeho účast byla vždy pro fungování této party nutnost. Bez něho to prostě nikdy nebylo ono. Jeho typicky hutné sekané riffy nebo kvákavé tóny prohnané mašinkami jsou nedílnou součástí soundu LIMP BIZKIT.
Mám tedy velkou radost, že se neopakoval případ minulé, takřka bezhitové desky, která na mě působila jenom jako nějaký prapodivný souhrn odřezků, který se nestihl zveřejnit a udat v přijatelné formě kdykoliv předtím. „Gold Cobra“ je sebevědomým albem, kde naleznete řadu výrazných hymen v čele s tou titulní. Ještě nedávno bych nevěřil, že to v souvislosti s touto kapelou ještě někdy napíšu, ale je to tak - dobrá práce.