Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem si s předchozí erupcí Smutné harmonie natloukl frňák. Podivná cívečka Elektrula proplula kolem mne nepochopena a SAD HARMONY jsem si zaškrtl jako kapelu dozajista kvalitní, avšak mému vkusu vzdálenou. Ale co čert nechtěl - netrvalo dlouho a neměl jsem na výběr. Jen Tête À Tête a já... A taktéž jedna recenze, kterou je třeba napsat. Počáteční obavy vystřídalo odhodlání. Musím do toho bílého světa s klíčovou dírkou v pozlaceném poli proniknou stůj co stůj... A výsledek? Světe div se - láska na první poslech...

SAD HARMONY a jejich Tête À Tête je dalším z kamínků v mozaice, kterou tvoří plodná moravská doom rocková škola. Odkaz, který kapely pod červenočernou vlajkou zanechávají, si hlasitě říká o pozornost světa, o to více, že nějaké škatulky se tu stávají jen existenční nutností hudebních kritiků. Pravda je taková, že každá z kapel spadajících pod tuto visačku si už dávno zformovala svébytnou tvář natolik, že se nám, mektajícím a slova hnětoucím pisálkům, může jen smát.

Pravíme tedy doom rock... Ano! Jsou za tím stále cítit PARADISE LOST, kteří zjistili, že zakaboněný doom a vilný rock nejsou neslučitelné přísady a že melodie někdy dokáže totéž, co nihilisticky bručící riff. Vliv Miltonových pohrobků slyším na Tête À Tête skoro všude - dokonalý dialog "mackintoshovské" kytary neduživě sténající kdesi v mlhách a sekery hřmotné a hutné, která podkresluje, útočí, zvyšuje dynamiku. Ale v podání SAD HARMONY je to mnohem více než nějaký vypůjčený a okoukaný recept. Ona neduživá elektrika dokáže náhle ožít v barvách a s nebývalou životní sílou strhnout hutné spodky do tance plného světel a radosti (Hanele & Shloymele). Dovede táhle štkát a naříkat, až naskakuje husí kůže (Got To Luke, Around Axis). Nebo naopak zapomene na podlomené zdraví melancholika a rozjede se do nabručeného laufu, který si nic nezadá s MY DYING BRIDE (A Little Girl Lost). A to jenom zlomeček, zlomeček palety doom rockového univerza, ve kterém vládne smutná harmonie. Lámat si tu zuby s jednotlivými kompozicemi nemá cenu. Každá z nich je příběh sám pro sebe, příběh, ve kterém se křehká akustická pianissima přelévají do lomozících elektrických fortissim, příběh, ve kterém žánry neznamenají žádné překážky - gotika se stopou Ztraceného ráje se náhle přelamuje do rockového hopskoku s hammondkami a harmonikou (Engine Driver); bez jakékoli újmy na celistvosti fošny se vynořuje svižná brnkačka s jasně čitelným cejchem CRANBERRIES (Two Circles)... Přesvědčiví kamkoli vkročí - v něžně vybrnkané i vyzpívané poeovské poémě The Evening Star, v bouřlivém a nestálém podobenství My Lover, v dokonale přearanžovaném tradicionálu Ode mlýna ke mlýnu (cymbál a husle si s doomem rozumí náramně!). Zkrátka - SAD HARMONY...

Tête À Tête je velké „doom rockové” plátno plné různorodých výjevů ve znamení smutné harmonie. Dokonalé instrumentální ztvárnění, fantastický Skuny, který podobně jako hudba střídá několikero drsných a hlubokých poloh s procítěným a sebejistým zpěvem, (vždy) okouzlující host Hanka Nogolová, skvostné básně místo textů, skvělý zvuk i produkce... Skvělá deska.