KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se to být někdy tak strašně jednoduché. Vezmete kytaru a pár kámošů, kteří se postarají o ostatní nástroje, a začnete to hoblovat. Nijak si to nekomplikujete, nevymýšlíte žádné novosti a ani to nehodláte brát zas příliš vážně. Důležitý jsou pivečka, bigbít, parťáci a pak možná přijdou i ty holky.
Identitu těchto čtyř výtečníků docela věrně prozrazují i dva klipy ke skladbám pocházejícím z letošního alba „Murder The Mountains“ a jestli vaši pozornosti doteď unikaly, tak vřele doporučuji! Minimálně po zhlédnutí vizualizace písně „Wires“ mám jasno v tom, že bych těmto nezodpovědným pijákům nesvěřil ani korunu!
V podobném „ideologickém“ rozpoložení se samozřejmě nese i hudba. RED FANG toho příliš mnoho neřeší, ale na druhou stranu je nelze ani nazvat nějakou estrádní partičkou určenou k pobavení pár kamarádů. Když si poslechnete jejich druhé album, tak rozhodně uznáte, že muziku jako takovou zas neberou úplně na lehkou váhu.
Spíše si ji hodlají naplno užívat a na tom rozhodně není nic špatného. Určitě v případě, že vám z toho vypadne desítka pivem a potem načichlých skladeb, které se dají dost dobře nazvat buď dřevorubeckým rockem anebo hodně hlasitým rock’n’rollem. Záleží čistě na vás, jak si tuto kolekci budete sami pro sebe interpretovat.
Její kouzlo hledejme především v nenucenosti, s jakou se na vás její jednotlivé neurvalé položky valí. Stylové ukotvení by se dalo identifikovat jako stoner rock, se vším, co k této škatulce patří. Lehce psychedelický opar se vznáší i zde, nicméně tato čtveřice se do žádných „halucinogenních“ výletů příliš nepouští. Raději dává přednost větší přízemnosti, tedy místům, odkud to k pivní pípě není zase příliš daleko.
Nechci však svými předchozími řádky vzbuzovat dojem, že „Murder The Mountains“ je nějaká sbírka chmelových odrhovaček, vyplňující veselé večery plné prdění a krkání. Album totiž dokáže být i velice spolehlivým vodítkem po současné vlně stoner rockové renesance. K tomu si vystačí i bez toho, abychom jej nutně považovali za trendové. Upřímnost mu totiž rozhodně nechybí. Ta ve spojení se slušně nakopnutými skladbami a již několikrát zmiňovaným bezstarostným feelingem tvoří pozoruhodný příspěvek k trvale udržitelnému rozvoji tohoto svébytného rockového subžánru.
Onu zmiňovanou skromnou psychedelii mají na svědomí hlavně „sedmdesátkové“ kytarové riffy. Jejich sytý zvuk je jejich plusem i mínusem zároveň. Plusem v tom smyslu, že velmi dobře zvládnutá produkce dodává hudbě RED FANG tolik potřebného paliva, o kolik si řekne nenasytný Impala Station Wagon z roku 1979, ale zároveň trochu ubírá na neohrabanosti a buranství, se kterými se tato čtveřice hodlá prezentovat. Tento nedostatek však rozhodně nepatří ke kritickým a navíc se jako handicap může jevit pouze v kombinaci s celkovou image kapely.
Album, ze kterého lze těžko vybírat ty nejsilnější kusy. Mám-li se však o to pokusit, tak jako první vytahuji z koše klipovou „Wires“. Nekomplikovaný rytmus žene skladbu bez jakéhokoliv zakolísání vpřed a její ústřední linka je natolik chytlavá, že vám v hlavě zůstane déle, než poslední zbytky ležáku Pabst Blue Ribbon. „Throw Up“ zase naproti tomu představuje ostrou jízdu bez překročení povolené rychlosti, která v závěru díky valivému riffu připraví nečekané rozuzlení.
U hodnocení podobných záležitostí prostě rozhodují takové zdánlivé maličkosti, jako jsou ten „správný“ feeling, dostatečně chytlavé a trvanlivé skladby a pochopitelně celkově řiť nakopávající muzika. Tohle všechno zde nacházím. V rámci zvýšené poptávky po zarostlých chlápcích ze Států nemusí RED FANG rozhodně nic předstírat. Prostě jen teď nastal jejich čas, tak si jej spolu s nimi užívejme!
Video ke skladbě „Wires“:
Album, kde to prostě JE!
7,5 / 10
Maurice Brian Giles
- kytara, vokály
Aaron Beam
- basa, vokály
David Sullivan
- kytara, vokály
John Sherman
- bicí
1. Malverde
2. Wires
3. Hank Is Dead
4. Dirt Wizard
5. Throw Up
6. Painted Parade
7. Number Thirteen
8. Into The Eye
9. The Undertow
10. Human Herd
Murder The Mountains (2011)
Red Fang (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 41:54
Produkce: Chris Funk
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.