Přiznám se bez mučení, že doom metal nikdy nepatřil k mým valně oblíbeným hudebním odnožím. Většinou zdaleka neobsahoval myšlenku, která by mě nějak zvlášť oslovila. A ve spojitosti s názorem na onen způsob vyjádření hudebního cítění a sice - že depresí je v životě i tak dost a není proto důvodu si je zbytečně navozovat i poslechem hudby - mě tedy většina kapel s tímto výrazivem míjela obloukem (k vlastní škodě jak jsem nedávno zjistil). Obloukem jehož rádius se ještě zvětšil s trendem, který vnesli mezi metalový lid pánové v kravatách z velkých firem přicházející, oháněje se dnes již tolik profláklým razítkem gothic rock. Pojmem, který dosti radikálně rozšířil hranice zhoubného žánru. Ať již směrem k industriálnějším a elektroničtějším odnožím, či k opravdové středověké tvorbě. Zvláště v druhé polovině devadesátých let se pod onen štít ukrývalo skutečně cokoliv, co bylo alespoň trochu možné zpeněžit. Avšak s opravdovou zhoubou mělo společného pramálo. Časem vše utichlo, "kravaťáci" odkopli ohlodanou mršinu zhouby a odešli za vůní peněz vstříc NUvým zítřkům. A právě dnes přichází doba, kdy ve společnosti několika přeživších pilířů povstávají na hrobech padlých či v okovech trendů živořících kapel následovníci, jejichž úkolem bude opět navrátit jménu doom metalu, komerční bestií zprzněnému, zašlou slávu.

Jednou z těch mladičkých band je i smečka z českých luků a hájů pocházející, slyšící na jméno Morbid Silence. Pravda, nebylo by rozhodně zcela trefné tvrdit, že Morbid Silence produkují nějak obzvláště třeskutě originální písně, nebo snad muziku extrémně odlišnou od hlavního proudu jehož vlny veličiny jako My Dying Bride, či Crematory čeří. Ovšem dlužno říci, že se zde rozhodně nejedná o nějakou kopírku. Spíše o umné rozvinutí již dříve vytyčených postupů a instrumentálních cestiček. Hlavní věcí ale je, že zde nechybí to nejpodstatnější, co hudba tohoto žánru nabízí. A sice atmosféra. Dýchne na vás odevšud. Už jen pohled na vkusně vyvedený obal nezanechá posluchače na pochybách a napoví, že o speedové veselí se tentokrát jednati nebude. Skladby se nesou ve středně, místy i mírně pomalejším tempu. Obsahují lehce poslouchatelné melodie. Občas jsou též podepřeny akustickými vsuvkami, které plně korespondují s tvrdšími pasážemi a zdařile dotvářejí celkovou tvář alba.Vokální linky zaujímají široké spektrum od procítěného šeptání přes lehce nakřáplý bas až po občasné vzteklé zavrčení nebo melodický chorál. I po instrumentální stránce je vše v naprostém pořádku. Žádný z nástrojů příliš nevyčnívá ani se nesnaží zviditelnit, což celkovému vyznění alba jenom prospívá. Vytknul bych snad jedině absenci mnou velmi oblíbených houslových partů, které se do podobně náladové hudby, jakou tvoří Morbid Silence, alespoň dle mého názoru, poměrně hodí. Jako náhradu zde však nalezneme slušivé klávesy, které nad tím vším vytvářejí lahodné klávesoidní plochy (překvapivě:-) a posouvají tak dojem z hudby ještě o příčku výše. Hudba povětšinou příjemně plyne a sem tam nabídne pozornému posluchači nějakou mlsku, kupříkladu v podobě geniální pasáže ve skladbě Aliens Nest, která pochází z hlavy samotného Chucka a kterou je možno slyšet v originální podobě i na posledním studiovém albu Death. Opravdu podařený minitribut, který příjemně potěší.

Holdujete-li tedy procítěnější hudbě, která v sobě nese notný kus atmosférické pompéznosti, značnou dávku mystiky a občasné až blackoidní či deathem načichlé pasáže, nezbývá mi výlet do temného labyrintu jinak než doporučit. Neodpustím si ovšem ještě poznámku k technickému zpracování alba.Vím, že to není vůči hudebníkům zcela korektní, protože rozhodně nedisponují s takovým nahrávacím rozpočtem, který mají k dispozici jejich slavnější kolegové ze západu od našich hranic, ale přijde mi, že by jejich poměrně kvalitní aranže zasloužily lepší zvukový šat, nežli ten, kterému se jim ve studiu dostalo. Kupodivu mám ale ten pocit pouze při poslechu některých skladeb, zatím co jiné znějí obstojně. Zvláštní. Přesto je to půlbodík dolů.