Magicky podmanivý hlas Rebekah Del Rio, jenž tak skvěle podkreslil neméně působivou scénu z filmu Davida Lynche „MULHOLLAND DRIVE“, našel uplatnění i v jedné kompozici jihočeských FIVE SECONDS TO LEAVE (dále jen FSTL), což měli už před nějakou dobou návštěvníci jejich koncertů příležitost poznat. Skupina, která si s přípravou, respektive emisí svého debutového alba dala skutečně načas, dokázala svými živými show alespoň v našich končinách vzbudit poměrně vysoká očekávání.

Odpověď na otázku, do jaké míry to bylo díky faktu, že ve svém žánru zde (ještě stále) nemají příliš velikou konkurenci a do jaké míry za to mohly jejich schopnosti, bych nejraději přenechal jiným, přesto si však neodpustím svůj názor. Určitě svoji hlavně roli v počátcích, čili před těmi dvěma třemi lety, sehrála absence výraznější tuzemské instrumentální kapely, libující si v náladotvorných tvrdých kytarových plochách. Vše ostatní si však tato trojice vydobyla sama, což kromě skladatelského procesu pochopitelně obnášelo koncertování, nejednou v náročných podmínkách, a s tím spojené předskakování žánrově spřízněným kapelám ze zahraničí.

Efekt v podobě zvýšeného zájmu na sebe nenechal dlouho čekat a logickým výsledkem je pak tato šesti skladbová kolekce, jež přináší studiové verze mnohým důvěrně známých skladeb. Ano, „SoundScapeLandTracks“ obsahuje i v úvodu zmiňovanou „Seventh Wave (Here Comes The Flood)“, opírající se o výpůjčku z Lynchova filmu a stejně tak další kompozice, jež se již dostatečně stihly osvědčit na koncertních pódiích.

O zvuku ze studia Jámor je známo, že jeho šéf Ondřej Ježek umí podobně znějícím kapelám nasadit pěkně ostré tygří spáry. Debut FSTL není v tomto směru žádnou výjimkou, ale přesto se v jeho zvukovém kabátě skrývá i jeho hlavní svízel. Někoho, kdo navštívil alespoň jednu koncertní štaci recenzované kapely, deska jen sotva překvapí. Přesto však nelze ignorovat zručnost, s jakou se skupina jednotlivých skladeb ujala. Kromě skvělého propojení vypůjčené hlasové stopy s těžkotonážní rytmikou a pozvolným nástupem zlověstného kytarového hromobití lze ze šestice kompozic vybrat i další schopné favority.

Pod monotónním povrchem „God Doesn’t Need Cathedrals“ se odehrává pestré představení, které je však netrpělivému divákovi zpočátku ukrýváno díky repetitivnímu kytarovému riffu. Naproti tomu závěrečná, patřičně vygradovaná „Belluga Song“ tasí všechny zbraně potřebné pro finální vyvrcholení. FSTL se ve svých eskapádách nepouštějí do žádných neprověřených kousků, ale jejich zvládnutí standardních žánrových cviků je rozhodně na příkladné úrovni. Deska tak nepostrádá potřebný spád, ze kterého ji nevykolejí ani vyklidněné skladby typu „Under The Water Holding A Breath“.

Na druhou stranu se nedá tvrdit, že by album představovalo nějakou neodolatelnou emocionální bombu. Snad s výjimkou již několikrát vzpomenuté „Seventh Wave“ zde nenajdeme žádný vysloveně strhující náladotvorný moment a i v tomto případě jej paradoxně tvoří nesamplovaný vokál. Formálně více než dobře zvládnutá nahrávka tak díky tomu přeci jen postrádá nějaký silnější prvek, jenž by vás k ní připoutal.

Když se ještě vrátím k její zvukové stránce a uvedenému svízeli s mixem Ondřeje Ježka, nelze si nepovšimnout, že jako by tím došlo k určitému vyhlazení koncertně poměrně drsně znějící kapely. Jakoby z její hudby zmizel jeden rozměr, jenž byl navíc i dost podstatný. Ve výsledku to znamená, že máme co dělat se solidním albem, které však mohlo dopadnout ještě lépe.