PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned zkraje považuji za vhodné upozornit na fakt, že „Long Live“ není „live“ album (i když k němu svým způsobem nemá daleko) a vyslat menší varování akademikům oslavujícím seriózní hudební formu či precizně zahraný riff, jimž by tato deska mohla trochu poškodit nervový systém.
THE CHARIOT na svém posledním studiovém session opět vystřihli okouzlující destrukci, která trvá sice jen půlhodinku, ale zato dokonale propláchne vaše stereotypem zanesené sluchovody. Připravte se na maximálně explosivní nálož složenou z vazbících kytar, chaotického rytmu, neandrtálských ran do virblu a expresivního řevu, která ovšem nepostrádá ani momenty překvapení, a který vás zavede do míst, kam se odvažuje vstoupit jen málokterý rocker.
V oku hurikánu stojí Josh Scogin a křičí na poplach. Bere útokem maloměšťáky, jejich konzumní styl života, apeluje na ty skutečné hodnoty, volá po revoluci. Ujímá se role misionáře a snaží se přivést zbloudilce na správnou cestu. Na cestu, kterou jemu a kapele vyjevil samotný Ježíš Kristus(!), bez jehož světla by THE CHARIOT dle vlastních slov dodnes bloudili v temnotách.
CD na první poslech budí lehce kontroverzní dojem, ale po překonání prvotního šoku začnou na povrch vystupovat úžasné nevšední věci. To, co se odehrává ve skladbách „The Heavens“, „David De La Hoz“,„The City“ nebo „The King“ není jen tak nějaký math/noise/chaotic/punk/hardcore rámus. Kapela dokázala zkrotit a správně nasměrovat vlastními silami vygenerovanou atomovou energii a před její odvahou a přesvědčivostí je třeba smeknout. Ve studiu se podařilo zachytit velmi syrový zvuk, který místy možná trochu připomene poslední NORMA JEAN (Joshova bývalého zaměstnavatele) a pozorovatelná je i drobná příbuznost s drsnými experimentálními spolky typu CONVERGE, DAUGHTERS nebo TODAY IS THE DAY, ale THE CHARIOT vyznávají přeci jen trochu jiné hodnoty.
Jim jde v první řadě o to vyjádřit postoj a protestovat, ne si lámat hlavu s kytarovým riffem či refrénem. Ovšem i přes maximálně zběsilý dojem je hudba těchto podivínů stále dostatečně pestrá. Vytleskávání, trubka, samply, varhany, modlitby (používané zejména ve druhé polovině alba) přidávají tentokrát divokému křepčení lehký industriální podtón a nová deska je tak proti předchozím nejen extrémnější, ale i hudebně zajímavější.
Jestliže skrze THE CHARIOT skutečně promlouvá Ježíš, tak je třeba se zamyslet nad tím, že náš Pán má trochu ordinérní představy a dává to sakra hlasitě najevo. Jestliže tomu ale tak není a kapela se pouze baví na náš účet, tak to vůbec nevadí a hodnotu nahrávky to nijak nesnižuje. Josh je prostě sympaťák, který má svůj styl. K tvorbě jeho kapely nelze dodat nic jiného než radostné: „To je přesně ono!“ a v maximální možné míře THE CHARIOT podpořit.
P.S. Pokud budete mít někdy příležitost absolvovat živé vystoupení, tak si ji v žádném případě nesmíte nechat ujít!
Dosti odvážná, nonkonformní performance, která útočí s přesností a drtivou silou.
10 / 10
Stephen Harrison
- kytara, vokály
David Kennedy
- bicí
Jon Kindler
- basa, vokály
Josh Scogin
- vokály
Jon Terrey
- kytara, vokály
1. Evan Perks
2. The Audience
3. Calvin Makenzie
4. The City
5. Andy Sundwall
6. The Earth
7. David De La Hoz
8. The Heavens
9. Robert Rios
10. The King
Long Live (2010)
Wars And Rumors Of Wars (2009)
The Fiancée (2007)
Unsung (EP) (2005)
Everything Is Alive, Everything Is Breathing, Nothing Is Dead, And Nothing Is Bleeding (2004)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Good Fight Entertaiment
Stopáž: 30:53
Produkce: Matt Goldman
Studio: Glow In The Dark
Tak tohle je hodně neortodoxní nářez...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.