PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mlhavý jako prapůvodní podstata všeho na Zemi, zachmuřený jako úsvit dávnověku, v němž se zrodil člověk se všemi svými špatnostmi, a také odvahu do žil nalévající v okamžiku, kdy už se zdá, že nic veselejšího se v tomhle slzavém údolí čekat nedá. Takový bývá viking/pagan metal, ona šedivá odnož extrémních kovových hájemství, která se zamračeným výrazem a nenápadnou kapkou lidové moudrosti navrch zpívá nejen hrdinské eposy, ve kterých ne vždy nakonec dobro zvítězí nad zlem. Jakoby tady vlastně byl vždy, aniž bychom si to museli nějak extra uvědomovat, a zejména když na něj začneme zapomínat, přihlásí se s nějakým tím významnějším počinem. Tak tomu ostatně bylo i s letošním albem FALKENBACH „Tiurada“, a tak je tomu i teď, když se po předlouhé odmlce vracejí EINHERJER, kapela podobně méně známá, ale o to však zajímavější na svých nemnoha nahrávkách, včetně té zbrusu nové.
„Norrøn“ je album doslova a do písmene ctící svůj skrznaskrz severský název, tak jak to ostatně bylo vždy v přirozenosti EINHERJER, tentokráte ovšem navíc kompletně v rodné norštině. Svérázným způsobem „einherjarů“ (dle norské mytologie padlých bojovníků, usednuvších po své smrti ve Valhale po bok Odina) oslavuje norskou prehistorii a vytváří tak mnohé barvité obrázky, z nichž přímo čiší chlad oceli, z úst se jim odkrajují obláčky páry a pod nohama vrže věčně zamrzlá zem. Logicky se v tom tedy dá identifikovat leccos, co už kdy nad severní Evropou zaznělo, ale v porovnání se skalní stylovostí, doprovázenou přirozeným charismatem a přemýšlivou zvučností všech nových skladeb (snad jako kdyby se kapela před samotnou přípravou alba odebrala na měsíční rozjímání kamsi daleko do neobydlených oblastí fjordů), to samozřejmě není nic, co by se kapele dalo vyčítat.
Zřejmě i proto můžete mít nad albem pocit, že vás jako neviditelná a starodávná ruka bojovníkova hned od začátku chytne pod krkem jako neposlušné parchantě, a zatímco celou dobu s podivným pocitem netušíte, co všechno od ní ještě můžete očekávat, vtlačí vás v samotném závěru do starého dřevěného křesla a nechá vás zírat do vyhasínajícího ohniště, ze všeho nejvíc toužící si to celé ještě jednou zopakovat. Středobody jsou jasné: úvodní, téměř 13-ti minutový kolos „Norrøn Kraft“, podobný povedenému fantasy románu (neboli řádně dlouhému, rozvrstvenému v několika dějových liniích, a přitom zajímavému každičkou jeho minutkou), emotivní vikingova zpověď ve „Varden Brenne“ a mrazivá polobalada „Balladen Om Bifrost“, ne náhodou dávající vzpomenout slavné „One Rode To Asa Bay“. I ostatní skladby však nesou jasné známky přesvědčivé vize a jejího ještě přesvědčivějšího provedení, takže vzhledem k tomu, že dohromady jich album čítá pouhých sedm, není, myslím, o (mém) závěrečném verdiktu pochyb. Vlastně, proč by vůbec mělo být, u Thorova kladiva.
Písně oceli, chladu a starých severských časů ve svůdném podání znovuzrozených EINHERJER.
7,5 / 10
Frode Glesnes
- kytara, zpěv
Aksel Herløe
- kytara
Gerhard Storesund
- bicí
1. Norrøn Kraft
2. Naglfar
3. Alu Alu Laukar
4. Varden Brenne
5. Atter På Malmtings Blodige Voll
6. Balladen Om Bifrost
North Star (2021)
Norrone Spor (2018)
Dragons Of The North XX (2016)
Av Oss, For Oss (2014)
Norrøn (2011)
Blot (2003)
Norwegian Native Art (2000)
Odin Owns Ye All (1998)
Far Far North (EP) (1997)
Dragons Of The North (1996)
Aurora Borealis (EP) (1996)
Leve Vikingånden (EP) (1995)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Indie Recordings
Stopáž: 41:22
Produkce: Frode Glesnes
Studio: Studio Borealis, Norsko
Zatiaľ takto.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.