OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hnusný nacista, esesák a vrah alebo detská obeť nacistickej indoktrinácie? Toto je otázka, ktorá akoby mimochodom vyplynula z knihy Güntera Lucksa o jeho vlastnom osude. Spoluautorom knihy je Harald Stutte, nemecký novinár, ktorý si v roku 2005 prečítal rukopis pamäti Güntera Lucksa, doručený jeho redakcii - po preštudovaní hrubej obálky dospel k názoru, že životný príbeh šestnásťročného príslušníka Waffen-SS má čo povedať aj dnešnému čitateľovi.
Günter Lucks pochádzal z rodiny socialistov a komunistov, ktorí svoje presvedčenie nestratili ani počas nacistickej diktatúry, len ho dobre tajili pred vonkajším svetom. Sám Günter aj napriek rodinnej antinacistickej atmosfére označil sám seba, vo svojom tínedžerskom veku, za presvedčeného nacistu, ktorý ani v najmenšom nepochyboval o správnosti tohto svetonázoru. Jeho presvedčenie, ktoré mu nedovoľovalo protestovať, ho tesne pred koncom vojny priviedlo do náručia Zbraní SS, hoci sa mali spolu s veľkou skupinou vrstovníkov pôvodne stať prislušníkmi Wehrmachtu.
Vstúpiť do Waffen-SS odmietol z 1400 príslušníkov Hitler-Jugend len jeden z chlapcov. Günter Lucks vtedy predpokladal, že odmietnutie služby bude mať pre jeho kamaráta negatívne následky - neuvedomoval si, že sa stane pravý opak. Až neskôr sa dozvedel, že sa stačilo vyhovoriť na nesúhlas rodičov, ktorý ako mladistvý potreboval, a bol by sa vyhol tetovaniu na ľavej ruke, ktoré mu následne zaistilo mnoho horúcich chvíľ.
Namiesto toho pociťoval Günter Lucks hrdosť na fakt, že sa stal členom elitných jednotiek. Jeho nadšenie pramenilo z romantických predstav o obrane vlasti a národa, ktoré mu roky vtĺkali do hlavy a on ich nekriticky prijímal. No už čoskoro začal strácať všetky ilúzie: s každým zabitým spolubojovníkom, s každým zastreleným nepriateľom sa dostával do reality, ktorá ho naplno zastihla vo chvíli, keď s ťažkým zranením skončil ako zajatec v rukách sovietov.
Nasledujúcich niekoľko rokov, strávených v rôznych zajateckých táboroch po európskej časti Sovietskeho zväzu, Günter Lucks opísal v dvoch tretinách knihy, pričom sa stretol s rôznymi prístupmi: od týrania, cez hlad až po relatívne slušné podmienky, ktoré boli ale determinované vytetovanou krvnou skupinou v podpazuší, ktoré mu zároveň aj odďaľovalo termín prepustenia. Okrem ťažkých chvíľ zažil Günter v Sovietskom Zväze aj svoje prvé vzplanutie lásky. Zamiloval sa do mladej Moskovčanky, ktorá jeho city opätovala, pričom málo chýbalo a Günter Lucks by ostal dobrovoľne v ZSSR.
Pekná kniha, ktorá okrem životného príbehu ako i názorovej premeny Güntera Lucksa a hore uvedenej otázky prináša aj svedectvo, a to nielen o fungovaní zajateckých táborov, ale aj o samotnom živote v povojnovom ZSSR.
Kniha, ktorá okrem životného príbehu Güntera Lucksa prináša aj svedectvo nielen o fungovaní zajateckých táborov, ale aj o samotnom živote v povojnovom ZSSR.
Vydáno: 2011
Vydavatel: Ikar a.s.
ISBN: 978-80-551-2470-4
Formát: 13×20 cm
Počet strán: 248 str.
Jazyk: slovenčina
Väzba: Tvrdá väzba / Hardback
Z nemeckého originálu Ich war Hitlers letztes Aufgebot (Rowohlt Taschenbuch Verlag, Reinbek bei Hamburg) preložil Peter Fridner.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.