PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna ze stěžejních metalových akcí letošního podzimu se konala poměrně netradičně v prostoru Meet Factory, což je barák stojící poblíž kolejiště nedaleko Smíchovského nádraží. Už od první chvíle po mém vstupu jsem si všiml poměrně maličkého a hlavně nízkého pódia, před kterým se rozprostíral hangár pro tisícovku lidí. V konečném důsledku právě tohle u mě hodně ovlivnilo výsledek celé akce, byť IN FLAMES odehráli před zcela zaplněným prostorem a v prostředí sauny, velmi dobrý, profesionální a patřičně natlakovaný set.
Předkapely mě vůbec nezaujaly. A to jak tuzemští DIEVISION, kteří hrnuli metal na pomezí thrashe a deathu s občasnými zpěvákovými skluzy do blackových skřeků. Tuhle hudbu vnímám jako jednolitý válec a hraje jí podle mne asi deset tisíc naprosto stejných skupin po celém světě. Stejně tak slovinští NOCTIFERIA nepřekvapili. Ti obohacovali svůj zhruba shodný metalový mustr občasnými klávesovými podkresy, které měly nadýchávat skladby v místech, která vyžadovala větší dramatizaci. Nebaví.
S půldesátou naběhla na pódium švédská pětice a spustila svůj tradiční set příslušící k turné, reprezentující hlavně poslední nahrávku. Dobře naladěný Fridén byl od první chvíle interaktivní spojnicí mezi diváky a kapelou, stejně tak Björn Gelotte, který si svou bradku pečlivě hýčká a od poslední pražské návštěvy v červnu jí vytvaroval do nové mohutnější podoby, zářil spokojeností. Kapele celkově klubové prostředí svědčilo, i když jsem stále přesvědčen, že už se více hodí na větší pódia, nicméně na nadšení švédského kvintetu ani jeho fanoušků stísněnější podmínky nezanechaly žádné známky nespokojenosti. Začalo se jak jinak než od aktuálních čísel, takže hlavně „Sounds Of A Playground Fading“ a „Deliver Us“ (v průběhu koncertu došlo překvapivě třeba i na „Liberation“ ) a později samozřejmě nechyběly ani výlety do minulosti.
Teď se vrátím k tématu, které jsem už trochu nastínil v prvním odstavci. Má předtucha, že na velmi nízkopoložené pódium zadní řady příliš neuvidí se potvrdila už v průběhu předkapel. Vidět muzikanty relativně celé měli možnost pouze úplně přední řady a čím dále od pódia člověk stál, výhled se rapidně zhoršoval, takže z takových dvaceti metrů už jste mohli vidět jenom ramena a hlavičky hudebníků. A to si myslím, že neměřím zrovna málo, takže co mohl vidět někdo podstatně menší?
Jak to celé shrnout? IN FLAMES odehráli skvělý nabušený koncert s povedeným zvukem, který si sami hodně užívali. Přestože převládaly skladby od alba „Reroute To Remain“ po současnost, zkrátka dobře známá klasika jako „Trigger“, „Cloud Connected“ nebo „The Quiet Place“, postupem doby se hrálo i pár věcí z dávnější historie – „Colony“, „Only For The Weak“ a jiné, na což fanoušci reagovali s nezastíraným nadšením.
Sál byl natřískaný diváky, kteří vytvořili atmosféru rozpáleného hrnce, takže odhadem kolem tisícovky příchozích. A konečně pódium - bylo BOHUŽEL velmi malé a hlavně velmi nízké, takže výhled na kapelu byl opravdu prachbídný, což bylo také nejzásadnější kaňkou na celé akci. Podle mne tento prostor nebyl vůbec vhodný pro tak velkou a tak hojně navštěvovanou kapelu jakou jsou již nějakou dobu švédští IN FLAMES.
Fotografie: www.innocence-music.com
IN FLAMES sú švédskou METALLICOU. Aktuálnou tvorbou sa priblížili masám a z koncertov cítiť profesionálny prístup, ktorým úspešne zakrývajú rutinu, ktorá ich už musí obchádzať. Osobne by som ale privítal viac skladieb z minulosti, preto ma najviac potešila "The Hive".
Čo spevák Anders Fridén ošvindľoval na pomocných nasamplovaných spevoch, vynahradil skutočne dobrou komunikáciou s publikom. Bol pohotový a zábavný.
P.S.: Nového gitaristu Niclasa Engelina síce zvukovo zatienil jeho služobne starší kolega, no to, že vyzerá ako Danny Trejo ma doteraz hreje pri srdiečku. Čakal som, kedy sa chopí mikrofónu a zareve: "Túúú chcem!". To len tak na okraj.
Bratislavský koncert pár dní pred týmto pražským prebehol v úplne iných podmienkach, v dobre známom klube MMC pred približne 600 divákmi. Skvelý zvuk, výborný výhľad na veľké pódium (v porovnaní s viedenským Gasometrom je samozrejme "veľké" relatívny pojem), vo veľkej pohode hrajúca kapela a prekvapujúci prídavok v podobe rádiového soplíka "Liberation". Fantastický pondelkový večer, na ktorý sa tak ľahko nezabudúda.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.