PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prezence absencí. Aneb další vypořádávání se Stuarta Dahlquista s úmrtím bratra i dalších blízkých osob. Pakliže předchozí deska „What You Don´t Know Is Frontier“ představovala něco jako duševní očistec, „Presences Of Absences“ je jeho nadstavbou. Jako by ústřední postava tohoto uskupení na předešlém kotouči svedla prostřednictvím mohutných dronů boj se svými vnitřními démony a nyní, díky vesměs vyklidněné poloze, do níž je deska vystavena, už jen nostalgicky vzpomínala.
V uplynulých třech letech se toho v ASVA událo hodně. George Stuart Dahlquist studoval teorii barev, poslouchal Arvo Pärta a vyměnil kompletní sestavu. Rozhodně se ale nedá říci, že by současný line-up tvořili nějací nazdárci. Trumpetista Jake Weller možná patří mezi ta méně známá jména, ale působiště Grega Gilmora (MOTHER LOVE BONE) a Tobyho Drivera (KAYO DOT, MAUDLIN OF THE WELL) už budí přinejmenším zvědavost. S novými členy sice nepřišel nějaký výrazný odklon od prezentovaného stylu, ale progres je patrný na první poslech. Od časů „Futurists Against The Ocean“, resp. Dahlquistova působení v BURNING WITCH a SUNN O))) uplynulo už hodně času, takže se vlastně aní není co divit, že u pouhého drone/doomového vyznění nezůstalo a celá tvorba se posunula zase o kus dál.
Nač ale chodit okolo. Na „Presences Of Absences“ výrazněji absentuje právě vazbení kytar a celá nahrávka je provzdušněna a odlehčena. Pakliže bychom ji porovnali s deskou předešlou, kde byly tyto étericky znějící pasáže určitým stylovým doplňkem masivního dronování, u alba aktuálního je tomu přesně naopak. Zpětné vazby se sice občas vynoří, nicméně základem nahrávky je právě vzdušná atmosféra tvořena především Dahlquistovými varhanami. Výsledek tak díky tomu zasahuje do zcela jiných sfér, než tomu bylo v minulosti. Zapomeňte na doom, zde se místy dostáváme až někam k oblastem, kde operují COIL či (díky vzletnému vokálu Tobyho Drivera) ANTONY & THE JOHNSONS. Jinými slovy – hlavní autor se nyní obrátil dovnitř, zatímco dříve se prezentoval zejména směrem ven.G. Stuart Dahlquist už se nesnaží být heavy. Tedy ne, že by atmosféra desky působila nějak zvlášť pohodově, ale už se nejedná o přehlídku hluku a maximální hlasitosti „Presences Of Absences“ se svým melancholickým vyzněním ponejvíce blíží skvělé „A Game In Hell, Hard Work In Heaven“ z alba předešlého. A to v minimálně stejné kvalitě.
Pakliže se oceňované „What You Don´t Know Is Frontier“ zařadilo (i na tomto serveru) mezi nejlepší nahrávky roku 2008, s aktuální deskou na tom Mr. Dahlquist rozhodně nebude jinak. Skvělá práce, nejlepší deska ASVA a subjektivně zatím i nejzajímavější nahrávka letošního roku.
George Stuart Dahlquist se obrátil směrem dovnitř, ubral dronů, přidal varhan a vytvořil jednu z nejlepších desek roku 2011.
9 / 10
Toby Driver
- vokály, kytary
G. Stuart Dahlquist
- kytary, basa, varhany, zpěv
Greg Gilmore
- bicí
Jake Weller
- trumpeta
1. A Bomb in That Suitcase
2. Birds
3. Presences Of Absences
4. New World Order Rising
Presences Of Absences (2011)
What You Don't Know Is Frontier (2008)
The Third Plagues / A Trap For Judges (EP) (2005)
Futurists Against The Ocean (2005)
Caprichos 1-80 / Rift Canyon Dreams (split s BURNING WITCH) (2004)
ASVA je dokonalým príkladom mojej teórie o tom, že začínajúce kapely nemajú čo študovať recenzie na seba, hádať sa s ich autormi a "pracovať na sebe" podľa toho, čo si z akéhokoľvek verejného feedbacku vytiahnu s predstavou, že "je v našich silách byť ako kapela XY, len na to treba niečo urobiť inak". Má to byť presne naopak. To až poslucháč by si mal vybrať z takmer anonymnej ponuky, vôbec ho nemusí zaujímať, ako sa ktorá kapela snažila a ako veľmi túži po jeho priazni.
ASVA nie je žiadna začínajúca kapela, no inak vyššie spomínané dokonale reflektuje. Ak by som mal jej hudbu popísať jedným slovom, bolo by to "tvrdohlavá". To sa nevylučuje s krásou a citlivosťou, ktorej je opäť všade vrchovato. Vystihuje to akurát to čarovné niečo, čo z "Presences Of Absences" robí skvelý album.
Podobné albumy robia iní ľudia väčšinou bez toho niečoho a nestoja za nič. Ale podobné albumy v tomto prípade sral pes.
Ta proklamovaná nádhera takto pojaté hudby mi ve studiové podobě uniká. Možná mi chybí trpělivost či znalost ideového konceptu desky, ale to co naživo strhne, působí z desky utahaně, v pasážích s nekonečnými vlnami střídání dvou tónů pak vyloženě nudně. Díky příjemně živé zvukomalebnosti mi deska často slouží jako kulisa, na soustředěný poslech to u mě není.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.