Ti, co byli na posledním koncertu ENVY na festivalu MayDay v roce 2009 mluvili o krvavé lázni. O naprosto brutálním útoku na ušní bubínky, který neměl obdoby. O jednom z nejintenzivnějších hudebních zážitků. V klubových prostorách jsem si od imperátorů japonského screama mohl slibovat ještě víc, nicméně poslední deska „Recitation“, do které jsem se ani po roce ještě stále nedokázal vposlouchat, namalovala v mých očích nad celým koncertem velký otazník. Na koncert jsem oproti mnohým jiným nešel zabalený do kabátu z napjatého přehnaného očekávání, spíše jsem si osvojil heslo „počítej s horším - doufej v lepší“.

Přicházím přesně ve chvíli, kdy spouštějí RAVELIN 7. Ze zvuku ztěží lovím detaily, vše je trochu zastřené, nicméně trošku rozkoulený a přelévavý zvuk mi bohatě nahrazuje feeling, který tato parta dokáže na koncertě předat. Páteř setu tvoří pecky z výborné aktuální desky „7 kroků po zamrzlé řece“ a spíše díky tomu, že ji znám i pozpátku si koncert užívám plnými doušky. Hostovačka ve skladbě „Sny nespočítáš, ani nevydělíš“ byla díky nepříliš dobré synchronizaci obou vokálů spíše nedotaženým a nejistým gestem a to mě trochu zamrzelo, neboť toto spojení obou křilkounů mělo obrovský potenciál. V každém případě výsledný dojem ve mě uložený je více než pozitivní a už teď se těším na další klubové koncerty tohoto znovu objeveného pokladu domácí scény.

Pak již nastupují slovutní naládotvůrci z Japonska. Velkou radost mi dělá playlist, který nezamrzl u poslední desky, jak jsem se trochu obával. Z té zazní jen tři skladby, po zbytek času se rovnoměrně sahá pro ty nejstěžejnější kousky z historie kapely. Ve zlatém řezu setu se zablyští i pro mě zásadní hitovka „Scene“ z alba „Insomniac Doze“. Ve výtečně rozvrženém koncertu mě kupodivu živě baví i materiál z poslední desky, který mi studiově k srdci příliš nepřirostl. A vlastně mi radost dělá i těch několik málo chybek, díky nimž pro mě ENVY ztrácejí punc japonských odosobnělých perfekcionalistů. Komunikace s publikem se omezuje na hudbu a několik krátkých vět.

<

Zvuk je o několik úrovní výše než u RAVELIN 7 a vytváří se tak místy opravdu parádní atmosférický oceán, který omýlá stěny Akropole. V tomto ohledu byl set výborný a omamný. Už dlouho jsem nešel z koncertu, od kterého jsem téměř nic nečekal tak pozitivně překvapen a spokojen. Samurajská družina Tetsuya Fukagawy si může udělat další čárku.