OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvláštnych fenoménov hudobného veku, v ktorom žijeme, stále pribúda. Jedným z nich je fakt, že niektoré kapely svoje nahrávky ponúkajú buď zadarmo, za symbolický poplatok, alebo ako súčasť spriazneného periodika. Samozrejme, je to tiež určitá forma biznisu a reklamy. Veď aj WORMROT zo Singapuru, patriaci medzi to najlepšie, čo súčasná grindová scéna ponúka, sa práve týmto spôsobom dostali do širšieho povedomia poslucháčov.
Pritom ku šťastiu bolo treba tak málo: jedna kompilácia, ktorú si náhodou vypočul novinár vplyvnejšieho webu zo zámoria a o svoj postreh sa následne podelil s kolegami. Mimochodom, takto nejako to vraj vyzeralo, keď sa Relapse Records chopili švédskych NASUM. Cesty osudu sú vratké.
WORMROT v roku 2011 „vydali“ dva albumy. Tie úvodzovky sú tam preto, lebo „Dirge“ aj „Noise“ sú k dispozícii vo forme „digital download“ (prvá z nich aj na LP a CD), pričom „Noise“ vo fyzickej podobe hudobného nosiča ani nevyjde.
Venujme sa však ich radovej novinke „Dirge“. WORMROT razia v dnešnej dobe tak obľúbený „bezbasový“ grindcore, ktorý spopularizovali najmä ich služobne starší kolegovia, už spomínaní MAGRUDERGRIND. WORMROT hrajú tento štýl mierne chaotickejšie a „neučesanejšie“, avšak s ohromným rešpektom ku spolkom, ktoré položili jeho základy a grindcore dostali do širšieho povedomia.
Oldschoolové vyznenie sa v hudbe Singapurčanov miesi s modernejšími postupmi. Na jednej strane prinášajú kolísavé mosh pasáže, ale aj odbočky k tragedy hardcoreu a neocrustu, na strane druhej thrashy gitarové riffovanie, korunované deathmetalovou intenzitou a tvrdosťou.
Materiál na „Dirge“ je (vzhľadom na zvolený štýl) vskutku pestrý, ale aj nesmierne chytľavý, a určite s ním strávite zopár pekných chvíľ. Možno by do budúcna neuškodilo menej lipnúť na svojich modlách a troška popustiť uzdu fantázie. Potenciál na to WORMROT každopádne majú.
PS: Kompletný album si stiahnete na stránke vydavateľstva Earache.
Živelný crustujúci grindcore so štipkou deathu a hardcoreu.
7 / 10
1. No One Gives A Shit
2. Compulsive Disposition
3. All Go No Emo
4. Public Display Of Infection
5. Overpowered Violence
6. Semiconscious Godsize Dumbass
7. Spot A Pathetic
8. Evolved Into Nothing
9. Butt Krieg Is Showing
10. Fucking Fierce So What
11. Ferocious Bombardment
12. Principle Of The Puppet Warfare
13. Deceased Occupation
14. Waste Of Time
15. Stench Of Ignorance
16. Meteor To The Face
17. Addicts Of Misery
18. You Suffer But Why Is It My Problem
19. Erased Existence
20. Back Stabber Mission Aborted
21. Destruct The Bastards
22. Plunged Into Illusions
23. Manipulation
24. A Dead Issue
25. The Final Insult
Noise (EP) (2011)
Dirge (2011)
Abuse (2009)
Bastardphobic (EP) (2008)
Dead (EP) (2007)
Solídny náklep, vychádzajúci z klasiky - pomer počet skladieb/časový rozsah potvrdí.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.