Na úvod jednu malou a poměrně jednoduchou hudební hádanku. Co je to za interpreta? Latinsky nazvané intro, následované rychlým kvapíkem, hromová orchestrace a sbory, charismatický vypravěč Christopher Lee, místy italský zpěv, klasicistní kytary a klávesy, dramatické mluvené dialogy, závěrečný mnohaminutový song a draci. Nic? Nápověda - Hollywood Score Metal. No jasně! Mnohonárodnostní seskupení s vůdčím italským triem Turilli-Staropoli-Lione - RHAPSODY OF FIRE!

S RHAPSODY OF FIRE (dále jen „ROF“) se člověk skutečně nenudí - teď nemám na mysli jejich hudební tvorbu, ale jejich kariéru. Po peripetiích se změnou názvu, soudních sporech s Magic Circle Music, nucené přestávce, comebackovém albu „The Frozen Tears Of Angels“ a EP „The Cold Embrace Of Fear - A Dark Romantic Symphony“ rozšířili sestavu o dalšího muže - amerického kytarového učitele Toma Hesse (ex HOLYHELL), který se na nejnovějším albu postaral o rytmické kytary a některá sóla. Nevím, jestli je to v důsledku jeho přítomnosti v kapele, ale aktuální album „From Chaos To Eternity“ patří k těm nejkytarovějším v jejich diskografii. Když už jsme u těch superlativů, napadá mě ještě jeden – nejitalštější album! Italština se sice na předchozích albech již objevila, ale bylo to vždy maximálně v jedné až dvou písních. Na novince jsou tímto jazykem odzpívány kompletně dvě skladby a zazní též v závěrečném opusu.

Kromě toho, že je album nejkytarovější a nejitalštější, má posluchač možnost zaposlouchat se do množství kytarových a klávesových sól v míře o něco větší, než jak tomu byl zvyklý dříve. Nechybí samozřejmě ani sympatický hlas Fabia Lioneho, jehož hlasivky i tentokráte šplhají nejen k nebesům, ale podívají se i do suterénu (v asi nejpovedenější, singlové písni „Aeons Of Raging Darkness“). A co by to bylo za album ROF, kdyby zde chyběla balada (zpívaná v italštině – „Anima Perduta“), která je však asi tím nejslabším momentem na celé nahrávce. Přirovnal bych ji k třikrát zalitému turkovi z jednoho lógru. Kromě balady však ROF připravili řadu více či méně povedených rychlých songů. Za zmínku ovšem stojí „I Belong To The Stars“, jejíž nejúčinnější složkou tentokrát není hlas páně Lioneho, nýbrž zajímavě zakomponované sbory, na nichž je píseň postavena.

Jak jsem již v úvodu napověděl, přináší závěr alba hudební kus o bezmála dvaceti minutách, tradičně již rozdělený do několika částí (tentokrát pěti). A jak jsem si lebedil u předchozího EP („The Cold Embrace Of Fear - A Dark Romantic Symphony“), zde tolik důvodů ke chvále není. Úvodní pomalá, italsky zpívaná část je ještě zcela v pořádku, avšak po ní již píseň příliš strhujících chvil nepřináší. Hlavním kamenem úrazu jsou opět dramatické rozhovory a výkřiky některých postav příběhu, jimž korunu nasazuje pasáž v časovém rozmezí minut 10:50 až 10:55. Schválně – připomíná vám také ty samé zvuky z oné malé, avšak tolik potřebné místnosti? ROF se tímto velesongem zřejmě chtěli rozloučit (o loučení ještě bude řeč) monumentálně. Výsledkem jsou však rozpaky. Ve své minulé tvorbě to na takové časové ploše zvládli už určitě lépe. A za každou cenu dát na konec dvacetiminutový song s nápady tak na polovinu této hrací délky asi není ten nejlepší způsob.

A teď k tomu loučení. Nedlouho po vydání tohoto alba (přesně po dvou měsících) se objevila pozoruhodná informace, že ROF opouští společně s basákem Patricem Guersem její ústřední postava – hlavní skladatel (pan Staropoli promine), autor celé ságy a kytarista v jedné osobě, Luca Turilli, a má v úmyslu založit si nový projekt (údajně se má jednat o poctu HELLOWEEN s názvem „Keeper Of The Seven Keys Part 3“). ROF však pokračují dále pod svým názvem a s doplněnou sestavou. Odchod prý proběhl na přátelské bázi. No, můžeme tomu věřit a taky nemusíme - každopádně současní a nyní již bývalí členové skupiny se opravdu nenudí. Věřme, že tomu tak nebude ani v případě posluchačů.