OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co asi tak může vzniknout ze spolupráce Neige (mj. ALCEST) a Roman Sajenko (mj. DRUDKH)? Pokud hádáte něco atmosférického, kde hrají prim řádně rozmlžené kytary a melancholická nálada, hádáte pochopitelně správně.
„Tales Of Wanderings“ je společným debutem výše zmíněných pánů (přidali se k nim vlastně ještě i zbylí členové DRUDKH) a vzhledem k tomu, že oba mají četné skupiny příznivců, o posluchačskou základnu je hned od startu postaráno, čímž je splněn jeden podstatný faktor úspěchu.Tím druhým (a pochopitelně důležitějším) je kvalitní, pokud možno neotřelá tvorba. S tou jsou však OLD SILVER KEY poněkud na štíru. Pakliže zmínění ALCEST i DRUDKH disponují nejednou výbornou nahrávkou, může se zdát zmíněné tvrzení poněkud překvapivým. Vezmeme-li však v potaz skutečnost, že se na „Tales Of Wanderings“ nachází až příliš mnoho dříve slyšeného a celek navzdory slušnému výsledku nabízí spíše jen minimum přidané hodnoty, už se finální hodnocení přeci jen blíží realitě.
Jak již mohlo z předešlého textu vyplynout, OLD SILVER KEY si berou svou temnější část atmosféry z dílny zmíněných ukrajinských blackerů, její barvitost a romantičnost zase z Neigeho projektů. A výsledek je tedy přesně takový, jak bychom očekávali. Celkovou náladou se nahrávka podobá některým momentům italských NOVEMBRE, v jemnějších pasážích dokonce i německým melancholikům AUTUMNBLAZE. Původního na ní tedy příliš mnoho není. Ale to u podobných pocitových záležitostí většinou nehraje až tak zásadní roli a mnohdy i postačí, když album jen tak volně plyne a celkově se příjemně poslouchá.
To je i případ „Tales Of Wanderings“, přestože nějaké výraznější emocionálno bychom na desce tentokrát hledali marně. Což je pravděpodobně také klíčovým bodem, podle něhož bude nahrávka posuzována. Solidní, ale nikterak převratná záležitost, u níž brzy zapomenete, že jste ji vůbec kdy slyšeli.
Výsledek spolupráce členů ALCEST a DRUDKH zní přesně tak, jak bychom očekávali. Slušná, vcelku příjemně se poslouchající nahrávka, avšak s minimem přidané hodnoty.
6 / 10
1. What Once Was And Will Never Happen Again
2. November Nights Insomnia
3. Cold Spring
4. Nineteen Winters Far Away From Home
5. Star Catcher
6. Burnt Letters
7. About Which An Old House Dreams
Tales Of Wanderings (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 37:23
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.