OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Možná jste již THE AXIS OF PERDITION po předchozím, nepochopeném experimentu odepsali. Pak se chytněte za nos, Britové jsou totiž ve skvělé formě a nahrávkou „Tenements (Of The Anointed Flesh)“ získávají fanoušky zpět na svou stranu. Paradoxně totiž natočili svou možná nejmetalovější desku, čímž pomyslně uzavřeli trilogii „Urfe“, započatou na předchozím dvojalbu.
To bylo v podstatě tvořeno mluveným slovem herce Leslieho Simpsona s dark ambientním podkresem a naprostým minimem tvrdších pasáží, což z něj - při ubíjející jedenapůlhodinové délce – učinilo záležitost skutečně jen pro otrlé. Naštěstí však naše vyšinuté seskupení znovu otáčí kormidlem o stoosmdesát stupňů a my si tak můžeme užít nefalšovanou dávku emocí, které by za pozitivní dokázal označit snad jen dlouholetý chovanec ústavu pro chorobomyslné.
Tomu se však lze jen těžko divit, když je gró desky tvořeno bestiálně kroucenými, komplikovanými kytarovými linkami, nelidským vokálem Brooka Johnsona a sypajícímí blastbeaty. Temně ambientním motivům se kapela pochopitelně ani v současnosti nevyhýbá, nicméně jejich užití je spíše sporadické a sloužící především k dokreslení tísnivé nálady. THE AXIS OF PERDITION na nahrávce řádně tlačí na pilu a jdou mnohdy do značného extrému, výsledkem čehož je místy až blasfemická jízda s psychedelickým podkladem a minimem oddechových pasáží. Ty ale, pokud už vůbec přijdou, stejně většinou dokresluje ne zrovna přátelsky naladěný, vrstvený vokál vycházející snad až odněkud ze samotných zemských útrob, což má za následek udržení posluchače v permanentní pozornosti po celou dobu trvání desky.
Snad s výjimkou uklidňující „Ordained“ a několika výrazně melodických linek tedy seskupení nabízí po posluchačsky náročném „Urfe“ obvykle laděnou nahrávku, která disponuje velmi osobitým rukopisem. Nahrávku, jejíž počátky údajně sahají až někam do roku 2005, kdy AXIS ovládli blackmetalový svět se svým zásadním počinem „Deleted Scenes From The Transition Hospital“.
„Tenements (Of The Anointed Flesh)“ je - podobně jako výše zmíněné - dílem, které budí pocity paranoie a strachu. Také díky tomuto intenzivnímu vyznění se kapela vyšvihla na výsluní současného black metalu a vzhledem k tomu, že ani v roce 2011 se v tomto ohledu nic nemění, drží se na špici i nadále. Mezi nejlepšími blackmetalovými deskami letoška by tato nahrávka rozhodně neměla chybět.
Možná jste již THE AXIS OF PERDITION po předchozím, nepochopeném experimentu odepsali. Pak se chytněte za nos, Britové jsou totiž ve skvělé formě a nahrávkou „Tenements (Of The Anointed Flesh)“ získávají fanoušky zpět na svou stranu. Paradoxně totiž natočili svou možná nejmetalovější desku.
9 / 10
Brooke Johnson
- vokály, elektronika
Michael Blenkarn
- kytary, basa, elektronika
Dan Mullins
- bicí, elektronika
Saulius Bielskis
- elektronika
1. The Sleeper
2. Unveiled
3. Unbound
4. Sigils And Portents
5. The Flesh Spiral
6. The Dark Red Other
7. The Changer
8. Disintegration
9. Ordained
10. Awakenings
Tenements (Of The Anointed Flesh) (2011)
Urfe (2009)
Deleted Scenes From The Transition Hospital (2005)
Physical Illucinations In The Sewer Of Xuchilbara (The Red God) (EP) (2004)
The Ichneumon Method (And Less Welcome Techniques) (2003)
Corridors (split s PULSEFEAR) (2002)
moc velka spokojenost
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.