PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V současnosti je djent žánr, který na svět chrlí jednoznačně největší množství kapel. Za tu krátkou dobu, co mu (většinou) mladí hudebníci přišli na chuť, už stačil vyprodukovat takové kvantum materiálu, že se chtě nechtě začíná přesycovat. Jak by řekl Cimrmanolog: sopka, která svou činností zasype sama sebe.
Myslím, že onen okamžik dříve nebo později přijde a celá scéna se zhroutí pod vlastní vahou. A zůstane jen hrst těch nejsilnějších, kteří ji budou posouvat smysluplně dál. Ostatní buď nemilosrdně semele evoluce, nebo začnou parazitovat na jiném trendu. A protože je toho už opravdu moc, hlídám si jen ty, kteří si to kvalitou zaslouží.
Angličané RED SEAS FIRE mezi tyto vyvolené jednoznačně patří. Sice to není nic světoborného a už vůbec ne originálního, ale velmi dobře se to poslouchá; tady můžete krásně vidět ten až nepřirozeně prudký rozmach djentu, kdy ještě před dvěma roky bych zřejmě mluvil o naprosté senzaci, ale dnes už je to rutina. Pětice z Bristolu vypustila nedávno do světa svůj první počin, a sice EP s prostým názvem „Red Seas Fire”. Ačkoli se ale jedná o épíčko, délka okolo půl hodiny je více než solidní. Celek tvoří zahřívací intro a šest regulérních skladeb.
Jak jsem již řekl, originalitou sice kotouček zrovna nehýří, ale dohromady je to poskládáno tak dobře, že jim to v klidu odpustíte. Očekávejte tedy klasické polyritmické zasekávačky, podkreslené nějakou tou melodickou vyhrávkou či elektronickou smyčkou a občas doplněné zajímavým sólíčkem. To samé platí i o vokálech, standardní kombinace brutality a melodických linek. A i když mi čisté linky ne vždy úplně sedí, svůj úkol plní na jedničku.
Po krátkém minimalistickém intru se deska přehoupne do uvítací „Epinephrine”, která má sílu z vás během prvních pár vteřin vymlátit duši. Na poměry djentu docela nasypaná drtička (super kopák), s nabroušeným vokálem Robina Adamse. Tomu říkám pořádná groovy jízda. Skladba se pak zlomí do odlehčenější pasáže, aby v závěru opět nabrala na dechu a stejným zničujícím motivem, kterým vás uvítala, se i rozloučí. A elektronická smyčka na konci je opravdu parádní. Otvírák jako řemen. V následující „Timeframes” se už začíná více prosazovat melodický zpěv, pomalejší sekané stopky a o slovo se také poprvé přihlásí krátké sólo. A opět perfektní dojezd. „The Recovery” sází na chytlavý refrén a celkově je taková vzdušnější. Zajímavé je kytarové sólo s rockovým nádechem.
Vůbec, sóla, která pánové z nástrojů loudí, jsou na poli djentu docela nezvyklá. Jako by se sem zatoulala z úplně jiných sfér. Vrcholem je pak kytara v „Cipher”, za kterou by se nemusel stydět ani jistý Steven Wilson. Předposlední „Turbulence” s „mešugovskou” střední pasáží (ovšem doplněnou melodickým vokálem) si opět nechává to nejlepší na konec. Perfektní atmosférická temná dohra s rytmicky excelentními bicími v čele. Kluci mají asi nějaký zvyk, nechávat vždy to nejlepší na konec. To se koneckonců potvrdí i v posledním válu „Skye”. Pokud jsem na začátku psal, že čistý vokál mi někdy ne úplně sedí, tak tady je to přesný opak. Robin tady vytasí neskutečně chytlavý popěvek, který mi zní v hlavě už hodně dlouho. Deska pak příjemně odsekává až do úplného konce.
Co je také potěšující, je produkce a zvuk, který působí naprosto profesionálním dojmem, a to i bez nahrávací společnosti v zádech. A úplně nejlepší na tom je, že desku je možné zdarma stáhnout na jejich webu. To je sice již skoro pravidlem u různých „one-man show” projektů, ale u regulérních kapel to zase tak běžné není. Aby toho ale kluci jednou nelitovali.
RED SEAS FIRE nahráli velmi dobrou a hlavně vyrovnanou desku, která patří mezi to lepší, co se v poslední době v oblasti djentu urodilo. Uvidíme, jak se jim bude dařit v budoucnu, kdy se tento subžánr začne pomalu stahovat stahovat z výsluní. Schopnosti na to vydat se svou vlastní cestou rozhodně mají.
RED SEAS FIRE sice v žánru djent nesložili nic originálního, ale zábavné to rozhodně je. Navíc vás to nebude stát ani korunu, takže proč to alespoň nezkusit?
7,5 / 10
Robin Adams
- vokály
PeteyG
- kytara
Nolly
- kytara
Leo Dorsz
- basa
Sam Gates
- bicí
1. Intro
2. Epinephrine
3. Timeframes
4. The Recovery
5. Cipher
6. Turbulence
7. Skye
Red Seas Fire (EP) (2011)
Slušná nahrávka, u které se dá bez problémů i odprostit od faktu, že náleží do čím dám otravnějšího trendového žánru. Ten totiž sám o sobě (jako většina odnoží tvrdší hudby) ještě nemusí znamenat čistě sezónní záležitost, a to obzvláště v případě, kdy se jej chopí zruční hudebníci a šikovní skladatelé. Takovými tito Angličané na svém debutovém EP bezesporu jsou. Počin, který by rozhodně nemusel a hlavně neměl zapadnout.
Jednoduché, rýchle, nič prevratné ale neomrzí a príjemne sa počúva, Cipher mám najradšej ešte z čias keď kolovala len nahrávka gitár a video mladých hráčov. + bodík za zaujímavú marketingovú formu a priateľský prístup chalanov na webe
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.