Toužebně očekávané CD pražských hyperblasterů mělo sice vyjít u US labelu, ale nakonec mu do světa pomohli domácích Obscene, což jim koneckonců podle mne i víc sluší. Cesta k vrcholům je trnitá, ačkoli LYKATHEA AFLAME ambice být nejlepší určitě mají. Takže jaké že je to jejich opěvované nové dílko? No - je dobré. To vám nestačí? Dobrá... Začneme od počátku. Na obalu na vás vybafne kromě nového loga a názvu kapely v jakýchsi pseudohieroglyfech i jakýsi pseudomultikulturní symbol. Na první pohled barvami (zlatá a tyrkysově modrá) připomíná staroegyptské umění. Jenže to není vše. Když se podíváte pozorněji, najdete tam motivy aztécké, incké, orientální a uprostřed si to trůní dva draci, kteří svým propletením připomínají symbol Jin a Jang. Zajímavá směs kultur, že? A celý ten obrázek je kříž, tedy řecký kříž. A o tom je LYKATHEA AFLAME.

Nechápete? Nevadí, řeknu vám to. Petr jakožto hlavní textař LYKATHEY dává kapele rozměr, který v tzv. deathgrindových vodách není běžný. Naopak, je naprosto ojedinělý. Těžko shrnout jeho texty do zkratky bez toho, aby nedošlo k nedorozumění. A proto uvedu pár ukázek. První je z textu songu To Give (Dávat): Dar, jež dáváš ostatním, se ti jistě vrátí. Proto rozmýšlej nad tím, jakým způsobem se ukazuješ ostatním. Neboť když rozdáváš dobro, budou tě tak lidé i brát. A pokud je tvým darem zlo - tehdy budeš zatracen. Jiný úryvek je ze Sadness And Strenght (Krutost a síla) - Probodl jsi mě, lidskou bytost. ... Dám ti milost, ačkoli krvácím. Milost a pochopení jsou zbraněmi silných a vytrvalých. A když pak postoupím na své cestě dál, budu se za tebe modlit. A na závěr pohledu do Petrova světa něco z úvodní Land Where Sympathy Is Air (Země, kde je porozumění vším): Hledám zemi, kde padnu na kolena a budu dlouho naříkat. Zemi, kde se má mysl povznese na nebe, mé srdce bude mluvit jazykem stromů a otevře se jako leknín pod doteky ranního slunce. Ano, právě tyto postoje jsou důvodem, proč bývá LYKATHEA AFLAME někdy škatulkována jako “pozitivní hyperblast”. Jaký postoj k obsahu poselství LYKATHEY zaujmete vy, to je jen a pouze na vás. Hudba LYKATHEY AFLAME se od časů, kdy se jmenovali APPALLING SPAWN, poněkud změnila. Ne moc. Přibylo melodických linek, techničnosti a epických pasáží. Některé pseudoorientální motivy nejsou zrovna vrcholem originality, ale k vyjádření LYKATHEY sedí. Tomáš Corn hrne celou skvadru kupředu svými rychlými klepačkami, ale umí také vhodně zpomalit a být technický.

Na někoho, kdo znal starší tvorbu APPALLING SPAWN, bude možná na Elvenefris příliš melodie. Ale jsem si jistý, že to není na úkor celkového vyznění. Koneckonců, nevím jak to popsat, ale od CD Freedom, Hope... se LYKATHEA posunula od rychlosti a brutality spíš k celkovému efektu. Rozhodně to není prvoplánové. Celá ta muzika souvisí s textovým obahem. Chcete opravdu rychlý nářez s melodií? Pokud vám stačí toto, pak vás LYKATHEA AFLAME jistě uspokojí. Pokud hledáte jen brutalitu, poslouchejte gore grind. Pokud se rádi hrabete víc do hloubky a neposloucháte jenom hudbu, pak je Elvenefris deska pro vás. Donutí vás přinejmenším přemýšlet.

Na konci všeho toho poměrně dlouhého běsnění (přes 70 minut) je uklidňující hloupůstka s ptáčky a klávesami. Elvenefris je dobrá deska. Je osobitá, originální a výborně zahraná. Ale možná jsem čekal ještě něco víc...