Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Raz za čas jednoducho vznikne nahrávka, kde všetko zapadne na správne miesto. Úvahy, nakoľko sa pod fenomenálny úspech NIRVANY podpísala smrť Kurta Cobaina teraz nechajme bokom, na albume „Nevermind“ vyšlo ozaj všetko.
Hneď úvodom treba poznamenať, že v podstate každý element, čo je na „Nevermind“ k počutiu, tu už pred tým v nejakej forme bol. Špinavosť MELVINS, spevavosť PIXIES, neokrôchanosť punkových kapiel, ale aj elegancia METALLICY, to boli už všetkým známe pojmy. Lenže, rovnako ako voda, cibuľa, mrkva a soľ osamote ešte nerobia polievku, tak ani hudobný svet pred dvadsiatym štvrtým septembrom 1991 nebol taký, ako o niekoľko rokov neskôr.
... budiž grunge!
NIRVANA od svojho vzniku v druhej polovici osemdesiatych rokov (vtedy ešte pôsobila pod gustióznym názvom FECAL MATTER) vystriedala niekoľko bubeníkov. So štvrtým v poradí, Chadom Channingom, nahrali svoj debut „Bleach“ (1989). Ten bol až na výnimku skladby „About A Girl“ čierny, hlučný a spájal v sebe nadšenie členov z punku a metalu. „V dodávke, ktorou sme cestovali na koncerty sme mali na jednej strane magnetofónovej pásky THE SMITHEREENS a na druhej CELTIC FROST,“ povedal v roku 2001 pre časopis The Rolling Stone basák Krist Novoselic.
V prípade „Bleach“ sa ešte o grunge v princípe nedá hovoriť. NIRVANA sa podobne ako súputníci zo SOUNDGARDEN a ALICE IN CHAINS okolo neho koncom osemdesiatych rokov motali, no ten pravý prielom prišiel až v roku 1991, respektíve 1992.
Trojuholník sa uzavrel, prišiel čas zmeniť svet
V apríli 1990 začala trojica práce na následníkovi médiami pomerne ignorovaného debutu. Pri nahrávaní s producentom Butchom Vigom (budúci bubeník GARBAGE) nebol zbytok skupiny spokojný s Channingovým hraním a ten preto z kapely odišiel. Cobain a Novoselic najprv oslovili Dalea Crovera z MELVINS, jeho spolukapelník Buzz Osborne im však odporučil mladého Davea Grohla z kapely SCREAM. Trojuholník sa uzavrel, prišiel čas zmeniť svet.
Po tom, ako si nahraté demo vypočuli zástupcovia vydavateľstiev, podpísala NIRVANA zmluvu s Greffen Records. Boli im ponúknutí rôzni producenti, no rozhodli sa pre osvedčeného Viga. Skupina pracovala až desať hodín denne, jednotlivé stopy sa snažili nahrať na prvý alebo druhý pokus, inak šli ďalej na niečo iné. Mixu nahrávky sa chopil Andy Wallace, zodpovedný napríklad za „Seassons In The Abyss“ od SLAYER.
Zvuk a produkcia sú práve tie elementy, ktoré sú na „Nevermind“, nazvime veci správnymi pojmami, dokonalé. Stavba skladieb je punkovo jednoduchá, priam ohlodaná na kosť, nič nie je navyše. Cobain v roku 1990 zložil singel „Sliver“, ktorý vlastne určil hudobný smer zvečnený na „Nevermind“. Bývalé vydavateľstvo Sub Pop vtedy po ňom chcelo popovú a melodickú skladbu na navnadenie fanúšikov na nový album.
Antikapela, antihrdina, antiskladba
Úvodný záťah „Smells Like A Teen Spirit“ je nepochybne najznámejšou skladbou NIRVANY. Punkový riff, schizofrenická sloha a refrén, v ktorom zo seba Cobain vyvrieskava všetkých vnútorných démonov, sa stali prototypom antiskladby a tiež hlavným dôvodom úspechu kapely. Mládež chcela skutočných, uveriteľných a ... pozemských ľudí.
Druhou vecou, ktorá robí z „Nevermind“ nadčasové dielo, je melodika skladieb. Tie rýchlo uviaznu v hlave, no pocit opočúvania sa ani po rokoch akosi nedostavuje. Ďalším tromfom je široká paleta výrazových prostriedkov. Poslucháč cestuje od akustickej „Polly“, cez strhujúcu štadiónovku „Lithium“ nervnú „Stay Away“ až po hardcoreovú „Territorial Pissings“.
Na jednej strane je „Nevermind“ popovou nahrávkou so všetkými potrebnými atribútmi, na strane druhej je tu zachytená surovosť, bolesť a vnútorný boj Kurta Cobaina. Všetko z prvej ruky, všetko autentické, všetko skutočné.
1. Smells Like Teen Spirit
2. In Bloom
3. Come As You Are
4. Breed
5. Lithium
6. Polly
7. Territorial Pissings
8. Drain You
9. Lounge Act
10. Stay Away
11. On A Plain
12. Something In The Way
13. Endless, Nameless (skrytý bonus)
Diskografie
Live At The Paramount (2011) Live At Reading (2009) Sliver (The Best Of The Box) (2005) With The Lights Out (box set) (2004) Nirvana (kompilácia) (2002) From The Muddy Banks Of The Wishkah (live) (1996) Singles (box set) (1995) Live! Tonight! Sold Out! (VHS) (1994) MTV Unplugged In New York (1994) In Utero (1993) Incesticide (kompilácia) (1992) Nevermind (1991) Bleach (1989)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1991 Vydavatel: Greffen Records Stopáž: 59:04
Produkce: Butch Vig Studio: Smart Studios a Sound City Studios
Albu „Nevermind” se v době svého vzniku určitě nedá upřít drtící síla atomového hřibu, která pomohla vyfouknout a ozářit další hudebně mnohem kvalitnější grunge spolky (PEARL JAM, SOUNDGARDEN, ALICE IN CHAINS). To mohu říci teď dvacet let po jeho vydání. Tehdá mě strašně štvalo, že Kurt a spol. nedorazili roztřískat Prahu se svojí „Nevermind” biblí. Dvakrát jsem na ně čekal.
K albu „Nevermind” se v současnosti už nevracím, z velké míry díky určitému druhu přežranosti a dvacetiletého mediálně-industriálního výkrmu čítající různé tuc-tuc remixy jako opěvující jeho genialitu. Nedávno jsem radši sáhnul po „Bleach“ a „In Utero“.
Každopádně NIRVANA a „Nevermind” svojí roli v rockové historii sehráli znamenitě.
3. prosince 2011
Stray
Nejlepší album první poloviny devadesátých let? Sotva.
Nejlepší album NIRVANY? Dle mého názoru - zcela určitě.
Nejvlivnější rocková nahrávka posledních dvaceti let? Možná.
Každopádně Kurt Cobain ve své stěžejní hodince, před kterou pro hudební svět neznamenal nic a po ní naopak hodně moc. Albu "Nevermind", které je narvané surovými a neotesanými hymnami (i když je to v tomto případě taková ta surovost vyšlechtěná), vládne úvodní trojlístek skladeb - "Smells Like Teen Spirit", "In Bloom" a "Come As You Are".
Spojení vkusné producentské práce "popaře" Butche Viga a řádně agresivní, nespokojené a vyhladovělé kapely, která byla pouze ve správný čas na správném místě, znamenalo největší obrat v dějinách jak populární tak rockové hudby.
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.