UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po nepovedeném návratu ke kořenům v podobě „III – Remember Who You Are“ KORN velice rychle pochopili, že tudy cesta nepovede a rozhodli se oživit svoji experimentálně-novátorskou misi, kterou utlumili po albu „Untitled“. Záhy vypuštěný singl „Get Up!“ vyvedený v odvážném „elektro/dubstep“ aranžmá naznačil, že chystané album bude proti dosavadní tvorbě někde docela jinde, ale vypadal velmi zajímavě a z chystaného alba „The Path Of Totality“ se tak rázem stalo napjatě očekávané dílo.
Po krachu příliš demokratického tvůrčího procesu z minula vzal Jonathan Davis osud kapely zpět do svých rukou a spoluhráče přesvědčil k vytvoření elektronicko-dubstepové mutace KORN. Ono se ani není čemu divit, Munkyho riffy na „Trojce“ nebyly moc konkurenceschopné a bylo tedy třeba hledat alternativní řešení. Výsledkem je vcelku zásadní omezení kytarových partů, na místo kterých nastoupily syntetické elektro/dubstep zvuky a beaty vyprodukované najatými DJ´s. Nahrávka tak chvílemi budí dojem, že se jedná o nějaký remix klasických KORN a nabízí se v této souvislosti otázka, nakolik je nové album tvorba samotné kapely a nakolik se jedná o dílo externích producentů, ale to bych neřešil. V recenzi hodnotím celkový dojem a ten není vůbec špatný.
„The Path Of Totality“ je takřka nemožné vtěsnat do oblasti vykolíkované písmeny M-E-T-A-L, ale přesto se od starých známých KORN zase tolik neliší. Je o trochu měkčí, učesanější a použité nástroje vydávají tentokrát trochu jiné zvuky, ale skladby mají stále typicky „kornovskou“ stavbu, tempo, gradaci, obsahují dobře známý Davisův přednes i pro kapelu charakteristické refrény.
KORN měli na všech albech zpravidla výbornou úvodní skladbu a to platí i nyní. „Chaos Lives In Everything“ je pecka silná jako býk a kontroverzní album výborně rozběhne. Následující dvě „Kill Mercy Within“ a „My Wall“ ji zdatně sekundují a nahrávka tak zkraje vypadá opravdu převratně. Po úderném začátku však kapela počínaje čtvrtou „Narcissistic Cannibal“ trochu poleví a prostřední část alba je o něco slabší. Kusy „Sanctuary“, „Illuminaty“ se mi zdají utahané a bez nápadu, ale od osmičky „Let´s Go“ už to zase jede a závěr v čele s mega peckou „Get Up!“ je opět vydařený.
Album je úderné, přímočaré, ale taktéž se dá říct, že místy i trochu jednodušší a prvoplánové. Pravda je, že KORN nikdy nebyli příliš složití na poslech a v jejich případě šlo vždy spíše o drtivé fláky s přirozeným tahem na branku, než o náročné, vrstvené kompozice, zněli ovšem většinou přesvědčivě a intenzivně, což se o všech kusech na „The Path Of Totality“ říct nedá. Na začátku posluchače zcela jistě překvapí nový zvuk a přibije k zemi bombastická produkce, ale je celkem dost dobře možné, že po čtvrté až páté skladbě bude mít fanoušek starých KORN těch bakelitových ťuků/bzuků pomalu dost. Hlavním aspektem je zde ale naštěstí zpěv a Jonathan Davis zpívá znovu bezchybně. Jeho melodické linky prakticky táhnou celou desku a ona „převratná“ a diskutovaná hudební složka je většinu času pouze jeho doprovodem.
Z jedenáctky skladeb mi vychází čtyři jako výborné, čtyři lehce nadprůměrné a tři slabší, což je po minulém propadáku velmi pěkný výsledek, za který musím skupinu chtě nechtě pochválit. Je třeba zdůraznit, že kapelou prezentovaný střet tvrdého elektra a rockové hudby není nic nového a KORN toto spojení jen ve vhodnou dobu oživili. V kontextu dnešních trendů však přinášejí velmi odvážný a neotřelý materiál, který bezesporu zaujme Ukazuje se sice (historie se v této otázce opakuje), že kytary elektronikou prostě nahradit nelze, ale i tak se Američané dostali na úctyhodnou úroveň a mají zpět moji náklonnost i respekt. „The Path Of Totality“ je zkrátka po minulém nezdaru úspěšně složený reparát a KORN jsou znovu ve hře.
Totalita zdá se Američanům svědčí. Po loňském nezdaru tu máme úspěšně složený reparát a vypadá to, že s jejich odpisem je třeba ještě nějaký čas počkat.
7,5 / 10
Jonathan Davis
- zpěv
James „Munky“ Shaffer
- kytara
Reginald „Fieldy“ Arvizu
- basa
Ray Luzier
- bicí
hosté, produkce:
Skrillex
- track 1, 4, 9
Datsik
- track 13
Feed Me
- track 11
Excision
- track 3, 5,13
12th Planet
- track 10
Downlink
- track 5,7,13
Kill The Noise
- track 4, 12
Noisia
- track 2, 6, 8
1. Chaos Lives In Everything
2. Kill Mercy Within
3. My Wall
4. Narcissistic Cannibal
5. Illuminati
6. Burn The Obedient
7. Sanctuary
8. Let´s Go
9. Get Up!
10. Way Too Far
11. Bleeding Out
The Serenity Of Suffering (2016)
The Paradigm Shift (2013)
The Path Of Totality (2011)
III – Remember Who You Are (2010)
Untitled (2007)
Unplugged (2007)
Live & Rare (2006)
See You On The Other Side (2005)
Greatest Hits Vol. 1 (2004)
Take A Look In The Mirror (2004)
Untouchables (2002)
Issues (1999)
Follow The Leader (1998)
Life Is Peachy (1996)
Korn (1994)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 37:47
Produkce: KORN, Skrillex, Feed Me, Kill the Noise, Noisia, Datsik, 12th Planet, Downlink, Excision
Áno, áno, áno. Experimenty KORN vždy sedeli, ale tento by som si dovolil označiť za najodvážnejší. Takmer úplné zavrhnutie gitár je pre mnohých isto šok, najväčším šokom však je, že to Davisovi a spol. s dupstepom skutočne funguje.
Na "The Path Of Totality" nachádzame výborné skladby, ktoré naplno využívajú služby producentov pre rockového fanúšika možno neznámych mien súčasnej elektronickej scény. "KORN boli vždy o basových tónoch," povedal Davis v jednom rozhovore. Tie ostali zachované, len v inej podobe.
KORN idú s dobou a možno stoja pri zrode novej vetvy rockovej ale i elektronickej hudby. Z rocku si berú melodiku a z dubstepu široké zvukové spektrum a drvivý dopad chladných samplov.
Takže: 8/10 za hudobný obsah a 10/10 za odvahu. Summa summarum tu máme jasného adepta na album roka.
Najlepšie skladby: "Burn The Obedient", "Get Up!" a skvostná bonusovka "Fuels The Comedy"
Mám rád KORN ve chvílích kdy se posunují dál. Jejich nová deska je v tomto případě pořádný masakr. Momentální spojení jejich klasického stylu s prvky elektroniky (hlavně dubstepu) kapele velmi svědčí, takže po nemastném neslaném předchůdci kapela působí znovu jako pokropená živou vodou a diktující VŠEM, jak se má dělat osobitá, moderní a chytlavá rocková hudba.
No vida, blejská se v kukuřičnejch polích na lepší časy. Škoda, že si s tím chlapi nedají trochu víc práce a stejně jako v případě několika posledních alb rvou na album přespříliš hluchý vaty. Zase mám u poslechu pocit, že se to šilo horkou jehlou - už aby to bylo venku a není potřeba se v tom moc babrat a zkoušet to udělat líp. 2 - 3 singly máme tak vo co de?! V podstatě polovina alba je nemastná neslaná a věci jako "Illuminati" jsou nefalšovanej hnus, velebnosti. Davis tradičně v pořádku, Munky není takřka slyšet, což je bohužel taky jenom v pořádku a celkově příjemný překvápko a důstojně realizovanej nápad. Otázkou zůstává, jestli je to skutečně dílo KoRn, nebo vydupaná "sólovka" dubstepem okouzlenýho Davise. P.S. Stejný problém jako poslední desky. Po týdnu po nich neštěkne pes.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.