Díky albům, jakým je i „The Meaning Of I“ si nelze nepoložit otázku „Co je to vlastně prog metal?“. Můžeme za něj považovat kapely držící se přesně daných schémat, které prostě nedovolují nic víc, než jen přehrávání dávno vymyšleného anebo jsou to všichni interpreti snažící se nějak odlišit a zároveň přitom demonstrovat své nadprůměrné instrumentální schopnosti? Odpověď rozhodně není jednoduchá a není ani cílem této recenze se jí dopátrat, protože ani jejímu autorovi nepřijde zas tak důležitá. Ovšem s díly australskými VOYAGER se prostě podobné úvahy chtě nechtě derou na mysl.

Přitom si myslím, že oni samotní se podobnými záležitostmi ani příliš netrápí. Jistě, jejich hudba doslova dýchá tím, co zvykneme pojmenovat jako „prog“, nicméně nadhled a lehkost, s jakou toto album plyne je přeci jen něčím, co lze považovat za výjimečné.

To dokonce i bez ohledu na fakt, že si možná až příliš často budete říkat, že jste to někdy někde už slyšeli. Pestrou škálu vlivů, jež se na skupinu valí ze všech směrů, dokázali tito Australané uchopit dostatečně pevně na to, aby se dalo hovořit o svébytném rukopisu. Už debutové album „Element V“ z roku 2004 naznačilo mnohé, a přestože v mnoha ohledech nebylo úplně dotažené, otevíraly se před VOYAGER více než zajímavé perspektivy.

V pořadí už čtvrtá řadovka neznamená nic jiného, než že doba hájení dávno skončila a že na skupinu je potřeba nahlížet poněkud přísnější optikou. Ta velí nepřivírat oči nad snahou skupiny podchytit širší žánrové spektrum a kromě klasických „progových“ songů nabídnout i nějaké to odlehčení či odbočku. Snaha rozhodně chvályhodná, ovšem já osobně bych si album dokázal představit i bez záležitostí typu „Feuer Meiner Zeit“ anebo „It`s Time Know“. V prvním případě se jedná o nefalšovaný sentimentální kýč (anebo fórek jehož pointa mi uniká) odzpívaný čistě v německém jazyce a v tom druhém zase o v zásadě celkem schopnou píseň, do níž je však klopotně napasováno několik ruských veršů. Jakoby se skupina snažila sveřepě držet pravidla cizojazyčných skladeb, které aplikovala už i na předchozích nahrávkách. Daniel Estrin je sice německý rodák, ale jsem toho názoru, že to jde demonstrovat i lepšími způsoby.

Obzvláště když si uvědomíme, že zejména první polovina „The Meaning Of I“ vykazuje vynikající úroveň. Ve své podstatě přímočaře kvapící skladby poháněné svěže znějícím Estrinovým vokálem jsou vítaným životabudičem, jehož kouzlo umocňuje někdy až euforicky znějící refrény. V těchto momentech VOYAGER umně koketují s bohapustým kýčem, ale konzistence a drive a jednotlivých skladeb jim nedovolí se s ním nekontrolovatelně spustit.

Na otázku z úvodu této recenze by se tedy dalo odpovědět, že recenzovaný počin svým způsobem představuje čistou ukázku žánru zvaného prog metal. Neuchvátí stavbou skladeb, odvážnými kompozičními postupy či neotřelým zvukem. Produkce a vůbec všechno ostatní je silně tradiční, přesto však z útrob VOYAGER vychází něco, co lze označit jako nezvyklé a neoposlouchané. Snad za to můžeme poděkovat schopnosti skupiny poskládat z několika málo dílů pěknou stavebnici, které nic nechybí ani nepřebývá (snad až na ty zmiňované hrátky s německým, resp. ruským jazykem). Stojí pevně, barevně ladí a není nutní ji nikde podepírat.

To pak už ani nepřekvapí, když závěr fantastické titulní skladby vyšperkují „meshuggahovské“ riffy anebo když v „Iron Dream“ zazní nasamplovaný hlas Petera Steela, což vzhledem k poměrně odlehčenému pojetí této písně vytváří až překvapivě funkční kontrast. Je zjevné, že VOYAGER sice svojí hudbu berou dostatečně vážně, ale to jim nebrání se jí velmi dobře bavit. Myslím, že nebude problém najít dostatek posluchačů naladěných na podobnou vlnu.