OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je pozitivní vědět, že se zkracují reakční časy domácí scény na zahraniční dění. Tytam jsou doby, kdy se do naší redakce valily nahrávky kapel, jež se s desetiletým zpožděním tváří jako moderní. Ač si o škatulce djent můžu stále myslet své, one man projekt Tomáše Raclavského přesně splňuje veškeré charakteristické rysy tohoto stále relativně nového metalového subžánru.
Nebývá však zas tak častým zvykem, aby se v tomto teritoriu rodily čistě instrumentální nahrávky. Prakticky pro každý žánr platí, že postavit svoji tvorbu bez podpory vokálů s sebou nese i značná úskalí, což pro djent platí možná dvojnásob. Problém je zdánlivě jednoduchý. Jak zatraktivnit to kolem v zásadě stereotypní rytmiky plné lámaných beatů. Jak našroubovat atraktivní motivy na zlověstně znějící podladěné kytary tak, aby to ve výsledku dávalo nahrávku, u které bude jen minimum šťouralů řešit její žánr, ale naopak většina uznale pokývne nad jednotlivými kompozičními i produkčními vychytávkami?
Talentovaný multiinstrumentalista ze severočeských Teplic si dokázal najít jednu z možných cestiček. I když se mu na první pohled dá vytknout několik nedotažeností anebo zatím nepříliš vysokou úroveň originality, výsledný tvar debutového alba jeho projektu MODERN DAY BABYLON je však více než slušný.
V hudbě samotné je cítit snaha svléknout pevnou žánrovou svěrací kazajku a jednotlivé ve své podstatě stylově úporné kompozice vyzdobit do méně formálního hávu. V praxi to znamená silný příklon k tomu, co zvykneme nazývat progresivním metalem. Kombinace obhroublého kytarového spodku, jež je ve své těžkotonážnosti pevně připoután k zemi, a vzletné melodiky, plné kytarových vyhrávek a klávesových ozdob funguje překvapivě dobře a jen s minimem míst, kde to celé spolu příliš nedrží pohromadě.
Kytarová hra je v podání Raclavského něčím, na čem se dá stavět naprosto neochvějně. Jednotlivé motivy nepostrádají nápad, do celkové koncepce té či oné skladby přesně zapadají a dobře tak vyplňují jejich prostor tam, kde by díky absenci vokálů vznikal hluchý prostor. Díky tomu se tak myslím celkem úspěšně katapultuje z kokpitu obsazeného sezónními lovci trendů. Samotné poznávací znaky djentu jsou zde použity sice jako výrazný identifikační prostředek, ovšem je chvályhodné, že „The Manipulation Theory“ se nehodlá omezovat pouze na poněkud méně bohatý výrazový rejstřík, jenž tento „kovový“ směr dokáže nabídnout.
Že však nemusí zůstat pouze u opuštěného prostoru u mikrofonu, dokazuje v závěru umístěná verze skladby „Shivers“, v níž si zahostoval zpěvák brněnské kapely CINZANA BIANCA Zdeněk Lipenský. Na možná nejlepší kompozici z celé nahrávky, jež už i v své „původní“ podobě nabízí výborně vyvážený koncentrát Raclavského muzikantského a kompozičního talentu se schopnosti pozorného studia svých vzorů, čehož výsledkem je vskutku strhující záležitost, jsou přidány ještě i vokální party a to tak, že to její celkovou náladu nijak nenaruší. Právě naopak.
Ve výsledku velmi příjemný a nenucený poslech zatím jen poodkrývající možný budoucí vývoj jednoho českého talentovaného hudebníka. Z „The Manipulation Theory“ je už teď cítit aspiraci jít vlastní cestou. Těšme se na to.
Díky nahrávkám jako je tato nemůžu o djentu hovořit jako o bohapustém a prázdném trendu.
7,5 / 10
Tomáš Raclavský
- všechno
+ hosté:
David M. Micic
- sólo v Universal Intelligence
Z. Lipenský
- vokály v Shivers
1. Key Of Existence (Intro)
2. The Signs
3. Instant Djentleman
4. Hearse The Halo
5. The Unknown Guest
6. Shivers
7. Universal Intelligence
8. Analog Love (Outro)
9. bonus: Shivers (featuring Z. Lipenský)
The Manipulation Theory (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Music Media House
Stopáž: 33:23
Produkce: Tomáš Raclavský
MODERN DAY BABYLON je jedním z nejnadějnějších mladých projektilů domácí moderní tvrděrockové scény. S přehledem lze říci, že Tomáš Raclavský jak nápady, tak produkcí drží krok s dobou a navíc je obdařen dostatkem talentu tak, aby jeho hudební snažení nebylo jen tupým vykrádáním djentového trendu. Na debutové desce je slyšet záměr, cit pro svěží současnou aranž a úmysl. Je cítit, že toto dílo nevzešlo z náhodného garážového jamu, kde si banda kluků, kteří naposlouchali tři zásadní žánrové kapely řekli, že chtěj hrát „něco jako …“. Je citelně znát, že si někdo z aranžemi pohrál a vychytal hluchá místa tak, aby instrumentální hudba posluchače nenudila. A ačkoliv je na albu cítit touha přiblížit se vzorům jakými jsou Tosin Abasi, nemohu říci, že jde o jejich vykrádání, ale spíše vzdání holdu hudebnímu směru, který tyto lidé nastartovali a to s dostatečným množstvím aranžérského umu, aby toto vzdání holdu nebylo jen prázdným plácnutím do vody. „The Manipulation Theory“ se snad dá vytknout jen to, že by se místy mělo zapracovat na větším provázání jednotlivých motivů, aby jednotlivé skladby v několika místech nezněy jako přehlídka samostatných nápadů a zapadaly do jednoho celku. Jsem však přesvědčen, že Tomáš pokud na sobě bude dál pracovat, tak je jedním z mála lidí, kteří mají šanci se prosadit i mimo hranice naší republiky.
Poté, co se před nějakým časem postavilo do čela trendů instrumentální trio ANIMALS AS LEADERS, vyrojilo se po celém světě mnoho podobných djent-instrumentálních spolků, které se snaží Američany napodobit. Tento trend se samozřejmě nevyhnul ani České republice a MODERN DAY BABYLON jsou toho důkazem. Našinci sice ze současného djentového hype nijak výrazně neční a nic nového převratného nepřináší, ale ono neo-prog/djent pidlikání zvládají solidně, dá se říct, až na světové úrovni.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.