Pominu-li FAITH NO MORE, mou nejoblíbenější deskou Mika Pattona je „Directors Cut“ od FANTÔMAS. Další mou láskou jsou extrémní technické death metaly a death-grindy. Na tomto EP je zcela netradičně obojího vrchovatě a pokud se množství skvělých nápadů z tohoto předkrmu podaří přenést podobným způsobem do albové stopáže, bude to taková pecka mezi oči, že se z toho budu ještě dlouho vzpamatovávat.
Toto EP je velmi šílené varietní akrobatické číslo na poli extrémní kytarové hudby. Atmosferické ulítlé náladičky se saxofonem a pattonovskými vokálními kreacemi vás ukolébají ke spánku v sanatoriu pro duševně choré a následně vás začne krájet ostrý nabroušený stroj, který by klidně mohl mít na svém chladiči značku PSYOPUS.
Výtečně využitý sampler, zefektované melodické vokály, ze kterých sice jasná inspirace výše zmíněným pánem kouká všemi směry, ale ...proč ne? Zvláště, pokud se nezůstává jen u kopírování, ale vše se posouvá mnohem dál tím, že je všechno velmi poctivě prošito extrémním a současným technickým metalem. Myslím, že Mike Patton by se zaradoval, kdyby to slyšel. Velká škoda, že tento materiál nemá ani čtvrt hodiny.