OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE ARMED jsou takoví vousatější THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Více špíny, méně jazzu, více punku a nikdy neslevit z rychlosti a neurvalosti, se kterou rozlévají svoji vizi chaotického hardcoru. Hluboko do kůže mají zadřené CONVERGE a málokdy ubírají nohu z plynového pedálu. Pokud si chcete zavzpomínat na to, jací byli THE DILLINGER ESCAPE PLAN před deseti lety a nestojíte o přebytečné instrumentální vychloubání a naopak byste uvítali více kytarových nečistot a vazeb, jsou THE ARMED tím pravým. Snad krom trochu méně zdivočelé skladby „Pushing Daisies“ je toto EP přecpáno k prasknutí nesmlouvavou energií, která se dere ven všemi dostupnými cestami.
Dvakrát zmínění králové instrumentálně nabušeného hardcore/metalu nejsou uvádeni jen tak pro nic za nic. Není tajemstvím, že na minulém EP přispěl svým bubenickým uměním do skladby „Common Enemies“ zakládající člen tohoto souboru Chris Pennie. THE ARMED však nechtějí být kopírkou, i když se může zdát, že hned úvodní skladba „Young & Beautiful“ jakoby v mnoha ohledech připomínala nesmrtelnou „Panasonic Youth“. V tvorbě těchto extrémistů z Detroitu je mnohem více cítit touha po přímočařejším vyjádření, které bude působit méně učesaně a současně i syrověji. Pro mne jedno z nejzdařilejších EP minulého roku.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.