OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto limitované vinylové splitko je výjimkou potvrzující pravidlo, že se na podobné projekty většinou dostávají skladby reprezentující druholigové odřezky z plnohodnotných alb. Obě strany sedmipalce, který vychází pod domácí hlavičkou Demage Done Records obsahují hudební kvalitu první třídy, která zcela jistě bude hledaným artiklem nejen death-grindových lovců neřadových atrakcí.
„Siberian“ od MISERY INDEX je ukázkou výborně odvedeného deathmetalového řemesla americké školy. Riffový počátek v houpavých středních tempech, rozjíždí záhy dusavá dvojšlapka a kytary mající řezavost motorových pil. Typický štěkavý vokál a text od Marka Kloeppela, který je inspirován ruským autorem a nositelem nobelovy ceny za literaturu Alexandrem Isajevičem Solženicynem, konkrétně jeho knihou „Jeden den v životě Ivana Denisoviče“, hudba, jenž si bez odboček jde jednoznačně a tvrdošíjně za svým cílem a tím je kvalitní deathmetalová jízda, která není skoupá na hudební ingredience, jež se prostě zadřou do paměti. To jsou hlavní znaky této skladby. Ve zlatém řezu ji provzdušní kytarové sólo, po němž se „Siberian March“ vrací do své dusavé nemilosrdné šlapavosti.
LOCK UP připravili na společný projekt o poznání rychlejší a grindovější skladby. Ono na druhou stranu v jejich repertoáru se málokdy zvolňuje. Vytažené bicí připomínající nepomíjivou bouři, kytary vyvíjejí potřebný tlak a nad tím vším trylkuje poblázněný rozevlátý ukřičený vokál, který je od mnohem ukázněnější pochodové polohy MISERY INDEX na míle vzdálen. Texty i hudba pochází z pera grindového praotce z NAPALM DEATH Shanea Emburyho, takže pokud se těšíte na nekompromisní vypalovačky s pečlivě namíchaným poměrem brutality a energie, které s vámi nebudou mít slitování, budete spokojeni. LOCK UP znovu potvrzují pozici jedné z nejextrémnějších kapel na světové scéně. Zajímavostí budiž to, že vokály se natáčely v domácím studiu Sono za zvukového dozorování světoběžníka Josefa Křepelky.
Povedený exkluzivní a výtečně graficky zpracovaný split dvou titánů světové extrémní scény. Pro fanoušky kapel nutnost.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.