Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých technických death-grindových spolků není nikdy dost. Tato orlandská sbírka řezníků surfuje hlavně na vlně moderního, chaosem opředeného brutálního válcování, složeného z lichých dob, které směrem kupředu bičuje divoká smršť kytarových vyhrávek a nelidského vokálu. U QUARTER THE VILLAIN zapomeňte na prosluněné pláže Miami nebo Tampy, toto je Orlando. Nápady jsou vždy natěsnané na co nejmenší plochu, jež kolem vás profrčí se zdrcující rychlostí. To, že je opakování matka moudrosti, kluci zřejmě nikdy neslyšeli. Chrlí na vás stále víc a víc motivů, jakoby vás chtěli zasypat, krom krkolomných vyhrávek se tu a tam tlačí i na melodické linky, ale v první řadě jednoznačně pochodují s technickou brutalitou, která nezná slitování. Jako byste zkřížili BENEATH THE MASSACRE s PSYOPUS a lehce ubrali nohu z plynu. Na konci skladby „Sock Puppet Vendetta“ se pracuje i s dalšími nástroji a orchestrální outro této písně velmi příjemně provzdušňuje celý ani ne patnáctiminutový celek. Škoda, že takových míst není víc, protože jinak bohužel u této sebranky z Floridy nenacházím nic, co by ji činilo zajímavou v zástupu podobně technicky orientovaných death-grindových náladotvůrců. Druhým neduhem jinak velmi povedeného EP je neodbytný pocit potenciální nudy, pokud by se v tom samém duchu nesla další půlhodina materiálu v případě plnohodnotného alba. Ale toto je EP, takže palec nahoru.
Ještě že tahle věc má jen necelých 15 minut, tohle při práci poslouchat prostě nelze, člověk má pak furt pocit, že je strašně pomalý a musí zrychlit a zrychlit, až jsem se z toho málem...víte co? ......Jo!
P.S.: Druhé video zde: http://www.youtube.com/watch?v=t0YeBKJGyJw
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.