OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na chvíli zapomeňme na současnost a na to, že za okny je téměř zima, a přenesme se společně s HAIL OF BULLETS (dále jen „HOB“) v čase do 30. a 40. let minulého století do širých a nekonečných dálav vod a ostrovů Pacifiku. Koncepční alba na téma 2. světová válka totiž neskládají pouze SABATON, s nimiž však HOB nemají kromě válečné tématiky vůbec nic společného.
Již z názvu a především z obalu alba, na němž je znázorněna hořící americká letadlová loď třídy ESSEX a útočící japonské letouny, je zřejmé, o co by se textově asi mohlo jednat. A proto si společně za hromových tonů HOB uděláme krátký historický exkurz, zachycující vzestup a pád Říše vycházejícího slunce v době Druhé světové války i před ní. Přiznám se bez mučení, že death metal není mým každodenním šálkem ranního čaje. K této nahrávce mě přivedla především její textová náplň. Proto jsem se až zde poprvé seznámil se zajímavým hlasovým projevem Martina van Drunena (ASPHYX, ex-PESTILENCE) za hudebního doprovodu ostatních death metalových souputníků.
Po úvodním hrozivém intru „The Eve Of Battle“, končícím zvukem leteckého motoru a výbuchu, vypukne to pravé death metalové inferno v podobě klipové „Operation Z“, v níž vás HOB seznámí s počátkem japonské ofenzivy proti USA – s útokem na Pearl Harbor. V následující „The Mukden Incident“ se v čase vrátíte ještě o něco zpět až do počátku 20. století, kdy Japonsko začalo expanzi na asijský kontinent anexí Koreje a posléze v roce 1931 zaútočilo na Čínu. A jak pokračovaly japonské výboje v Číně („Strategy Of Attrition“ a „Full Scale War“), stejným způsobem perou do posluchačů svůj old-school death metal i HOB. Nejde však jen o brutální nářez. Každá skladba má svou nosnou melodii nebo sólo, tu podařenější, jindy méně, které činí album přístupnějším i posluchačům jiných metalových odvětví.
Zpočátku táhlá „Full Scale War“, která v polovině zrychlí jako bombardér Val ve střemhlavém letu, aby se po dokončení náletu vrátila do své cestovní rychlosti, pojednává o raketovém nástupu japonských sil na všech frontách asijského bojiště koncem roku 1941 a první polovině roku 1942. Krátký a devastující song „Guadalcanal“ popisuje zlom na tichomořském válčišti v bitvách u Midway a Guadalcanalu. Následující epičtější „On Choral Shores“ se nevztahuje ke konkrétní lokaci, ale zabývá se charakteristikou bojů na tichomořských ostrovech. Hold americkým zajatcům, přežívajícím v nelidském japonském zajetí, skládá jedna z nejvydařenějších věcí celého alba „Unsung Heroes“, kde hudební složka téměř koresponduje s textovou. Leteckou tématiku, resp. smrt přicházející z nebe, obsahově pokrývají písně s výmluvnými názvy „Tokyo Napalm Holocaust“, jež je prezentována v majestátním stylu svazů létajících superpevností B-29, a střemhlav řítících se „Kamikaze“, kde byly využity ruchy v podobě vyjících leteckých motorů. V její polovině zazní opravdu povedená melodie, která přechází v závěrečné vyvrcholení alba (a celé války vůbec) „To Bear The Unbearable“. Tento song si vystačí s pouhými dvěma slokami, avšak z jeho provedení přímo dýchá beznaděj a pocity národa, který totálním způsobem prohrál svou první velkou válku. Závěr obstará úryvek kapitulačního rozhlasového projevu císaře Hirohita, který takto do té doby bezprecedentně oznámil japonskému národu, že musí „snést nesnesitelné“ v podobě bezpodmínečné kapitulace.
Přestože se v death metalu nevyžívám, bylo mi toto album, k němuž mě přivedla jeho obsahová náplň, milým zpestřením mého obvyklého hudebního programu. Ač původně neznalý osob, z nichž sestávají HOB, ani jejich působení v dřívějších kapelách, musím říci, že důraz původně kladený na textovou složku přerostl v zájem i o vlastní hudební produkci. Určitě nebude od věci se v mém případě seznámit s debutem HOB, případně s jinými nahrávkami, na nichž dostaly hlasivky páně van Drunena zabrat. Uvítal bych více ruchů (např. dělostřelbu, povely, výkřiky vojáků apod.), které by posluchače vtáhly do děje a dodaly více pojiva mezi hudbu a texty. Přesto lze Martinu van Drunenovi & spol. zatleskat za to, jak pomocí poněkud omezených výrazových prostředků dokázali přiblížit posluchačům Pacifik v plamenech (Dr. Hubáček promine).
Kvalitní nizozemský deathmetalový průvodce tichomořským válčištěm, zachycující období od počátku expanze až do zdrcující porážky Japonského císařství.
6,5 / 10
Martin van Drunen
- vokály
Paul Baayens
- kytara
Stephan Gebédi
- kytara
Theo Van Eekelen
- basa
Ed Warby
- bicí
1. The Eve Of Battle
2. Operation Z
3. The Mukden Incident
4. Strategy Of Attrition
5. Full Scale War
6. Guadalcanal
7. On Choral Shores
8. Unsung Heroes
9. Tokyo Napalm Holocaust
10. Kamikaze
11. To Bear The Unbearable
On Divine Winds (2010)
Warsaw Rising (EP) (2009)
... Of Frost And War (2008)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 48:03
Produkce: Ed Warby
Martin V.D. a klasický výborně zahraný DM. Neznám nic lepšího, než jeho zpěv a cekový sty, to si nespleteš.l
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.