OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znáte „rejži v krvi“? Znáte všechny ty starý thrashový party z 80. let, jejichž kouzlo se teď snaží na svých deskách oživovat lecjaká parta nostalgiků nejen ve Skandinávii? Znáte The Haunted, Carnal Forge, staré Constructdead? Jo? Fajn – přidejte si k nim tedy jméno Denata. Ne, to není nová zubní pasta, ačkoli to tak zní. Je to prostě trio Švédů, kteří nehorázně vykrádají první desky Slayer, Kreator a Infernäl Mäjesty. Z oněch výše jmenovaných novothrasherů jsou Denata naprosto a úplně bezkonkurenčně nejvíc old school. Ani se snad nepokusili o moderní zvuk. Vlak smrti s sebou veze 11 pasažérů se známými jmény – Go To Hell, Pentagram, Slaughter Machine, The Funeral, Hellish Surgery… nechytá vás taky ta stařecká nostalgie? Deska má dokonce snad ještě kratší stopáž než „rejže v krvi“ – cca 28 minut. Po vyslechnutí strašidelného klávesového intra prostě spustí parní mašina zaklínací takty a rychlovky ve stylu hybridu mezi Show No Mercy a Endless Pain s typicky skandinávsky řvavým vokálem. Skutečně od této nové desky, vyšlé koncem roku 2001, nečekejte riff ani rytmus mladší, než jaké se rodily před rokem 1985. Baví-li vás naslouchat textařským perlám typu „let all evil gather a virgin shall burn!“ tak prosím, poslužte si… Fajn, nechme toho… prostě z téhle kapely nové thrashové hvězdy nebudou, každá z jmenovaných desek, jež posloužily Denata za vzor, byly lepší, ale popravdě řečeno – thrash je to stejně jako prase a chcete-li novou desku ve starém kabátě, Denata jsou ti praví. Takže jupí, navlékněte starou džínsku, stahováky, šátek s lebkama na hlavu a jedem: A power that you can´t fight, Deathtrain will arrive tonight. Will you die can´t you say, conductor has just passed away. DEATHTRAIN!!! A jedeme – jupíí… The reaper waits for you at a platform full od dead bodies and crawling worms… Hele kluci, jak se to hraje to géčko?
7 / 10
1. Intro
2. Deathtrain
3. 1349
4. Slaughter Machine
5. The Black Lodge
6. Pentagram
7. Go To Hell
8. Three Fingers
9. Upon The Hill
10. The Funeral
11. Hellish Surgery
12. Kill Your Roots
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.