OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RUSSIAN CIRCLES natočili minulý rok album s těmi nejtvrdšími a nejživějšími kompozicemi, jaké kdy složili. Titulní skladba „309“ je těžkým špinavým válcem, který se vám tíhou své návykově melodické hmoty dostane hluboko pod kůži. Vše jede suverénně kupředu od začátku do konce, nehraje se tu na jakékoliv rozmělňování nebo vyčkávání na správnou konstelaci pro rozehrání rafinované pocitové partie. Toto je pes, který chytil tu správnou stopu a nemilosrdně táhne svého majitele za cílem. Punková přímočarost, melodická jednoduchost, metalová obhroublost a přeci jen to stále jsou Ti naši známí RUSSIAN CIRCLES.
Neděste se ale. Toto je nejtypičtější pro dva zářezy na albu. V jiných skladbách dochází i na citlivě zaranžované postrockové mlhoviny, které si hrají s atmosférou a dynamikou skladeb na pokraji postrockových klišé. Mám ale neodvratný pocit, že tyto skladby na tomto albu hrají druhé housle. Jakoby se RUSSIAN CIRCLES náhle našli v těch brutálně laděných vypalovačkách, které mají neuvěřitelnou burácivou sílu. Jakoby se stali ty hodné skladby jen nějakou řidčí výplní, jenž má zapříčinit to, aby se citlivější postrockový posluchač mohl nadýchnout čistého vzduchu před další špinavou a hutnou demonstrací nově objevené destrukční surové animální síly, kterou trio z Chicaga vypustilo do světa. Pokud jednu tvář alba reprezentují koncertní jistoty „309“ a „Mládek“, tak druhá polovina se nese ve znamení podivného experimentování bez silnějších nápadů. Toho je typickým příkladem neofolkem zavánějící brnkačka „Praise Be Man“, kde zní i modulovaný vokál basáka Briana Cooka.
Deska složená jen ze skladeb stejně silných, jakými jsou dvě největší vypalovačky z „Empros“, by se v mých očích vyrovnala debutu. Takto novinku vnímám jako trochu nesourodou kolekci skladeb, která nemá ujasněno kam vlastně jít. A je to škoda, protože tu je možná jedna nebo dvě nejlepší skladby, které kdy RUSSIAN CIRCLES vytvořili.
Rozporuplná deska. Ty nejsilnější a nejtvrdší skladby, které kdy RUSSIAN CIRCLES vytvořili, v kontrastu s rozplizlým experimentováním, majícím tendenci spíše nudit.
7,5 / 10
Brian Cook
- baskytara
Mike Sullivan
- el. kytara
Dave Turncrantz
- bicí
1. 309
2. Mládek
3. Schipol
4. Atackla
5. Batu
6. Praise Be Man
Gnosis (2022)
Blood Year (2019)
Guidance (2016)
Memorial (2013)
Empros (2011)
Geneva (2009)
Station (2008)
Enter (2006)
Russian Circles (EP) (2004)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Sargent House
Stopáž: 41:00
Produkce: Brandon Curtis
Studio: Phantom Manor in Chicago, Illinois
Slabota, což sem ale po hrůzách Geneva a Station očekával. Debut Enter je o několik světelnejch mil dál než celej zbytek jejich diskografie dohromady.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.