KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příznivcům tvrdší technicko-progresivní metalové varianty doporučuji nyní zbystřit, neboť „A Perfect Absolution“ je v tomto oboru pecka! GOROD se po personální revitalizaci absolvované v letech 2009 a 2010 posunuli o světelné roky vpřed, a jakkoli se jejich starší tvorba zdála vymakaná, tak věřte, že dnes vedle novinky vypadají alba „Neurotripsicks“ nebo „Process Of A New Decline“ jako dema začínající kapely.
GOROD opustili tradiční tech-death model, jak jej známe třeba v podání THE FACELESS nebo SPAWN OF POSSESION, a vydali se trochu jinou cestou. Nový materiál je stále instrumentálně náročný, ale zároveň proti starším nahrávkám mnohem více výrazný až chytlavý. Kapela se již tolik nesoustředí na přehrávání složitostí a snaží se spíše do deathmetalového hromobití včlenit motivy, které nejsou v tomto stylu běžné a často ani metalové. Alternativa, thrash, heavy metal, jazz, rockové melodie nebo klasický prog se na albu potkávají s drtivou brutalitou a výsledek je prostě a jednoduše úžasný.
To, že se Francouzi rozhodli obsáhnout širší hudební prostor, ale neznamená, že by vyměkli. „A Perfect Absolution“ je stále dostatečně tvrdé a velmi rychlé album. Konkrétně třeba „Birds Of Sulphur“ nebo „The Axe Of God“ patří určitě mezi ty historicky vůbec nejpřísnější skladby souboru, ale stejně jako ve většině ostatních se i u nich v nestřeženém okamžiku objeví moment, který nemá s death metalem moc společného a zásadním způsobem upravuje celkový dojem.
GOROD si při komponování nového materiálu zcela zjevně nelámali hlavu s tím, jak na výsledek zareaguje ortodoxní deathmetalový fanoušek a momentů, kdy koketují s alternativou či rockovým melodičnem, je zejména v druhé polovině desky opravdu hodně. Takovou „5000 At The Funeral“ nebo „Varangian Paradise“ lze termínem death označit už jen opravdu stěží, ale kupodivu to neznamená problém, neboť kapela aktuálně zvládá s přehledem jak brutalitu, tak i vstřícnější hudbu a album i přes svoji různorodost stále neskutečně „jede“.
Trochu se mi v této souvislosti vybavují BETWEEN THE BURIED AND ME a jejich poslední diktát „The Parallax: Hypersleep Dialogues“, možná i některé starší a tvrdší věci od ATHEIST, CYNIC, ale od věci není ani zmínit (též francouzskou) alternativně metalovou partu ZUBROWSKA, se kterou GOROD aktuálně sdílí pěvce Juliena Deyerse. Ten sice není nijak mocný growler a jeho projev na albu by se dal označit jako nevýrazný, ale v tomto případě to nevadí, neboť hlavním aspektem je instrumentální kouzlení kapely a potlačení zpěvu beru jako správný produkční tah. Produkce vůbec je u tohoto alba naprosto bezchybná. Sóla neční tolik jako dříve a jsou lépe integrovaná do celku, basa je krásně čitelná a masivní, hutný zvuk se také z větší části podílí na vysokém hodnocení.
Vše do sebe zkrátka zapadlo a GOROD předkládají velmi osobité dílo, které je hozenou rukavicí pro všechny progresivně technické, deathmetalové i nedeathmetalové autority. Spekulovat o albu roku je samozřejmě ještě brzo, ale pokud by se volil vítěz prvního kvartálu, tak z mého pohledu vyhrávají Francouzi na plné čáře.
GOROD v životní formě.
9 / 10
Julien Deyres
- zpěv
Mathieu Pascal
- kytara
Benoit Claus
- basa
Nicolas Alberny
- kytara
Samuel Santiago
- bicí
hosté:
Christian Muenzner (OBSCURA)
- kytara
Mike Keene (THE FACELESS)
- kytara
1. Birds Of Sulphur
2. Sailing Into The Earth
3. Elements And Spirit
4. The Axe Of God
5. 5000 At The Funeral
6. Carved In The Wind
7. Varangian Paradise
8. Tribute Of Blood
The Orb (2023)
Aethra (2018)
A Maze of Recycled Creeds (2015)
A Perfect Absolution (2012)
Transcendence, EP (2011)
Process Of A New Decline (2009)
Leading Vision (2006)
Neurotripsicks (2005)
GORGASM - Neurotripsicks (2004)
GORGASM - Promo 2002 (2002)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Listenable
Stopáž: 39:58
Produkce: Matthieu Pascal, Frédéric Motte
Studio: Bud Records Studio, Conkrete Studio
Dámy a pánové, opravdu se nestává často, aby se mé dojmy plně shodovaly se Sickyho, kterými naprosto přesně do puntíku popsal a zhodnotil obsah nové desky pro mě donedávna neznámých Francouzů. Jejich absolutně neodolatelný technický death s jasně slyšitelným přesahem do jiných žánrových sfér mě od prvního šťouchnutí totálně uhranul a donutil žonglovat s termínem, jaký velmi nerad používám: Žhavý kandidát na desku roku! Najde-li se však nějaká jiná formace, která tento titul GOROD vyfoukne, budu o to šťastnější!
To zní nebezpečně ... zajímavě. Poslední dobou mě přestával technický death metal bavit, ale tohle mě vrací zpátky do hry.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.