PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď na konci júna 2010 vstúpil Brandan Schieppati pred smiešne malé a apatické nitrianske publikum, rozpačitá reakcia vokalistu BLEEDING THROUGH bola očividná. Napriek vlažnému záujmu i otrasným technickým podmienkam sa kapela zachovala profesionálne a naservírovala nezabudnuteľný energický set. Práve ten stál na počiatku môjho presvedčenia, že kalifornský sextet je jedným z najpodceňovanejších zoskupení metalovej, resp. metalcorovej scény. Nie inak je tomu aj pri tohtoročnej nahrávke „The Great Fire“. Hoci sa jej nedostalo významnejšej pozornosti, verte, že si ju právom zaslúži.
Jazykom ekonomických pojmov – v súčasných podmienkach, keď ponuka ostro sa tváriacich metalcore skupín výrazne prevyšuje dopyt, nie je jednoduché zaujať. Nakoľko trendové vlny zvyknú opadnúť, zostanú iba časom preverené mená a BLEEDING THROUGH k nim bezpochyby patria. Za viac ako 12 rokov existencie sa im podarilo vďaka enormnej snahe vtlačiť hudobnej produkcii vlastný „ksicht“. V poradí siedmy štúdiový album je toho dôkazom.
Otrepané metalové klišé o prísľube temnejšej, rýchlejšej a brutálnejšej novinky dostáva pri „The Great Fire“ nečakaný rozmer. Vskutku ide o najtvrdšiu nahrávku BLEEDING THROUGH. Inštrumentálne intro otvorí mýtickú Pandorinu skrinku, ktorej zhudobnený ničivý obsah by pokojne mohol znieť ako „Faith In Fire“. Na ploche necelých 40 minút jeden nekompromisný zásek („Starving Vultures“, „One By One“) strieda druhý a popri ponurej textovej zložke nedá poslucháčovi veľa času na rozjímanie. Schieppatiho prejav, ktorý je ustálený prakticky od čias „Declaration“, štípe ako rana ohnivým bičom. Neskrývanú agresiu vyvažuje čistým spevom bez štipky melodickej prvoplánovitosti („Final Hours“, „The Devil And Self Doubt“).
Gitarám dominuje ťažkotonážny riffing a blackmetalové tremolo (priaznivci všetkých odnoží čierneho kovu odpustia). Spolu s údernými bicími sa kompozične nezaobídu bez náladotvorných kláves Marty Peterson („Walking Dead“, „Step Back In Line“). Po harmonickom úvode „Entrenched“ á la ALICE IN CHAINS kapela sumarizuje všetky spomínané elementy v poslednej položke „Back To Life“.
BLEEDING THROUGH býva vyčítané všeličo. Väčšinou ide o argumenty stojace na vratkých základoch, ktorým netreba venovať pozornosť. I keď nestvorili závratnú novú formu, všetko požičané dokážu s nutnou dávkou talentu pretaviť v silný jednoliaty celok. V osobnom rebríčku síce naďalej vedie predošlý eponymný počin, no „The Great Fire“ sa počúva úžasne. Na záver žiadne kvetnaté frázy o budúcnosti štýlu. Pokiaľ budú odveké metalové legendy vydávať braky, albumy ako „The Great Fire“ u mňa víťazia na plnej čiare. S nálepkou metalcore i bez nej.
Slovami môjho bratského alter ega: BLEEDING THROUGH natočili skvelý album, no vavríny budú opäť zbierať iní. Strhujúce kompaktné dielo, už teraz jeden z mojich adeptov na dosku roka. Tlieskam.
8,5 / 10
Brandan Schieppati
- spev
Brian Leppke
- gitara
Dave Nassie
- gitara
Ryan Wombacher
- basgitara, vokály
Marta Peterson
- klávesy
Derek Youngsma
- bicie
1. The March
2. Faith In Fire
3. Goodbye To Death
4. Final Hours
5. Starving Vultures
6. Everything You Love Is Gone
7. Walking Dead
8. Devil And Self Doubt
9. Step Back In Line
10. Trail Of Seclusion
11. Deaf Ears
12. One By One
13. Entrenched
14. Back To Life
The Great Fire (2012)
Bleeding Through (2010)
Declaration (2008)
The Truth (2006)
Wolves Among The Sheep (DVD) (2005)
This Is Love, This Is Murderous (2003)
Portrait Of The Goddess (2002)
Dust To Ashes (2001)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Rise Records
Stopáž: 39:10
Produkce: Bleeding Through
super hudba, mixujúca prvky metalcoru, deathcoru ale aj symphonického black metalu
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.