OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americká kapela MUNICIPAL WASTE se v průběhu uplynulých deseti let vypracovala do pozice stálice a dnes již ve svém ranku patří k zavedeným pojmům. Příznivci jejich thrashmetalového retra, respektive té podoby thrashe, kdy tento styl upaluje směrem do oblastí vysokorychlostního hardcore, tolik typického pro americkou klubovou scénu poloviny osmdesátých let, můžete znovu zbystřit.
MUNICIPAL WASTE se totiž doslova vzhlédli ve čtvrtstoletí staré skejťácké subkultuře a předávají odkaz legendárních kapel typu S.O.D., NUCLEAR ASSAULT (na novince se objevuje coby vítaný host John Connelly), D.R.I., SUICIDAL TENDENCIES nebo třeba i ANTHRAX, dalším generacím. A už vůbec nemluvím o jejich obsesi v splatter komiksech, kde se to hemží všelijakými zombíky a mrtvolami, kterými pouze dotvářejí vizuální stránku svých děl k dokonalosti – teď mluvím zejména o velmi povedeném coveru letošní novinky.
Zbrusu nové album „The Fatal Feast“ je jejich debutem u velkého vydavatelství Nuclear Blast, celkově však již pátou kolekcí. MUNICIPAL WASTE zde útočí svými osvědčenými zbraněmi a na ploše něco málo přes půlhodiny doslova rozpoutávají bezskrupulózní ultrarychlé peklo napěchované hromadou riffů, temp a vysokofrekvenčního mluvozpěvu, tolik typického pro všechny ty výše zmíněné americké party osmdesátých let. Mantinely jejich hudby jsou sice pevně dány nezpochybnitelným obdivem k metalovému stylu, který tu již před více než čtvrtstoletím řádil, avšak v jejich podání toto pevně dané omezení všech vyjadřovacích prostředků nepůsobí nikterak hloupě nebo zastarale, byť nepřináší a ani nemůže přinášet zhola nic nového.
Pokud máte rádi rychlou a tvrdou hudbu pohybující se někde na hranici thrash metalu a hardcore, a zejména tu její podobu jaká se hrála v osmdesátých letech, pak budete spokojeni. Nová nahrávka, stejně jako ty čtyři předešlé, obsahuje řádně nabušenou razantní směsku skladeb, které si to upalují start - cíl, aniž by zapochybovaly nad skutečným letopočtem. MUNICIPAL WASTE prostě milují to, co hrají a toho je třeba si cenit – hrají to dobře.
P.S.: Jediná výhrada. Možná bych uvítal, kdyby se členové této kapely na fotografiích více smáli. Bylo by to totiž v rámci jejich hudby více k věci.
Dobře zvládnuté thrash metal / hardcore retro oblibující hudební dění, které doplňovalo v osmdesátých letech americkou skate-boardovou scénu. U mne pohoda.
6,5 / 10
Tony Foresta
- zpěv
Ryan Waste
- kytara
Philip Hall
- baskytara
Dave Witte
- bicí
1. Waste In Space
2. Repossession
3. New Dead Masters
4. Unholy Abductor
5. Idiot Check
6. Covered In Sick/ The Barfer
7. You´re Cut Off
8. Authority Complex
9. Standards And Practices
10. Crushing Chest Wound
11. The Monster With 21 Faces
12. Jesus Freaks
13. The Fatal Feast
14. 12 Step Program
15. Eviction Party
16. Death Tax
17. Residential Disaster
The Fatal Feast (2012)
Massive Aggressive (2009)
The Art Of Partying (2007)
Hazardous Mutation (2005)
Waste 'em All (2003)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.