NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každý, koho aspoň trošku zajímá domácí blackmetalová scéna již určitě slyšel o Eledhel. Eledhel je vlastně začínající kapela, která se však vzhledem ke svému mládí již stačila zapsat do podvědomí blackových fans z celé republiky a mnoho lidí v nich vidí novou naději, čerstvou, nezkaženou krev. V současnosti čtyřčlená kapela má za sebou pouze jeden demáč. Již dříve měli natočený demáč s názvem "Pod křídly dávných tvorů", ale nakonec se ho rozhodli nevypustit ven vzhledem ke své nespokojenosti s finálním zvukem.
Kdo jsou vlastně Eledhel? Tak předně to není žádný "pohanský marš", kterých se v poslední době nějak urodilo. Hudba Eledhel se téměř stále nese pouze v pomalejších tempech, kytary se nesou v pomalejším, jednodušším rifování a co se zpěvu týče, není to žádný řev démonů z hlubin na jaký jsme u kapel hrajících například pagan metal zvyklí, ale lehce chrčivý, srozumitelný vokál. Podle mých posledních zpráv se chystá zapojení i melodického hlasu a o něco větší rozsah chrčáku, nejspíš z důvodu časté kritiky Azmodanova hlasu (kterou však zcela nechápu). Nevím, jak někdo může říct, že Azmodan neumí skřehotat, když z jeho polohy hlasu je jasně cítit úmysl, že tak nějak si on sám svůj vokál představuje. Srozumitelně, klidně - a je to jeho věc, ne?
Mimochodem, tvorba kapely je na black dost netypicky ovlivněna gothic rockovou kapelou XIII. století. Některé rify, klávesové party či tempa nesou jasně rukopis lidí, kteří mají Třináctky skutečně rádi. Na demu naleznete čtyři skladby (+ intro a outro) z nichž dvě reprezentují novější, pomalejší tvorbu a dvě (Vzešlí z žáru plamene a Kletba) tu starší, která je podstatně rychlejší. Těžko říct k čemu kapelu přirovnat, protože to není ani sto první kopie Marduk, ani padesátá čtvrtá kopie Immortal, ani jiné severské legendy. Eledhel jsou vzhledem ke svému nízkému věku a poměrně malým zkušenostem až podezřele sví :-))
Dalším plusem je fakt, že všechny čtyři songy musí být koncertními trháky, protože jsou chytlavé, mají úderné refrény a rytmika, i když není kdovíjak super, stačí k slušné pařbě. A texty? Zatím to žádné skvosty nejsou, ale četl jsem i jeden texty z nové tvorby a mají určitě vzestupnou kvalitu. Jediným opravdovým záporem Eledhel je jakási neucelenost. Těžko se to popisuje, ale slyšíte jednotlivé nástroje (teda aspoň většinou) a málokdy demo vnímáte jako skutečně harmonickou symbiózu všech nástrojů. Ať tak nebo tak, Eledhel je neuvěřitelně talentovaná formace, která se umí vyhnout klišé a uslyšíme o ní dozajista mnoho a mnoho. Jak díky nespornému potenciálu a na české poměry velké originalitě, tak díky tomu, že kluci samotní jsou velice srdeční a příjemní lidé, se kterými musí být radost spolupracovat.
Přál bych jim co nejdříve se uchytit u profesionálního labelu. Jsem si jist, že kvalita půjde v budoucích letech drtivě nahoru.
Ať tak nebo tak, Eledhel je neuvěřitelně talentovaná formace, která se umí vyhnout klišé a uslyšíme o ní dozajista mnoho a mnoho. Jak díky nespornému potenciálu a na české poměry velké originalitě, tak díky tomu, že kluci samotní jsou velice srdeční a příjemní lidé, se kterými musí být radost spolupracovat.
7,5 / 10
Azmodan
- basa, zpěv, texty
Astaroth
- kytara
Raawenn
- bicí
Gildür (Dagoth)
- klávesy
1. Intro
2. Vzešlí z plamene
3. Tajemství dávných sil
4. Černá znamení
5. Kletba
6. Outro
Tajemství zapomenutých sil (demo) (2002)
Pod křídly dávných tvorů (nevydané demo) (0)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 20:36
Produkce: ELEDHEL
Studio: Monty
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.